Sněgoňová napsala detektivku, Hanišová se pouští do politiky – 6 novinek od českých autorek

Hodná holka – Kristýna Sněgoňová

Kristýna Sněgoňová patří k nejvýraznějším jménům české fantastiky. Čtenáři ji znají díky akčním, svižným a často pořádně ostrým příběhům, v nichž nechybí humor, tempo ani schopnost vystavět situaci tak, aby se z ní nešlo snadno vykroutit. V Hodné holce ale překvapivě odkládá fantastické kulisy a vstupuje do detektivního žánru.

Hlavní postavou je Lukáš Pravda, někdejší úspěšný autor detektivek, kterého opustila múza i víra ve své schopnosti. Místo toho, aby dál vymýšlel zločiny od stolu, rozhodne se jeden skutečný vyřešit. Jenže detektivní praxe se od literatury liší víc, než by si přál. Případ zmizelé Hany není elegantní hlavolam pro čtenáře, ale bolestivé trauma pro rodinu, která už rok čeká na odpovědi.

Naštěstí na to není sám. Do pátrání vstupuje Ada Veselá, žena s dětskými říkankami v hlavě a překvapivě přesným přehledem o tom, co se děje v sousedství. Ví, kdo se s kým baví, kdo se komu vyhýbá a kde se pod slušnou fasádou začíná olupovat omítka.

Hodná holka je detektivka, která se nebojí humoru, ale zároveň nezlehčuje bolest, na níž celý případ stojí. Sněgoňová přitom zůstává svá: píše svižně, ostře a s chutí ukazuje, že největší potvory nemusí pocházet z jiných světů. Někdy úplně stačí ty lidské.

Můry – Eva Střihavková

Ve svých knihách často pracuje s historií místa, rodinnými příběhy a neviditelnými, přesto hlubokými ranami. Po románech jako Dýchej za mě nebo Seznam Evelíny B. přichází s knihou Můry, která se soustředí na děti ponechané v situaci, jíž by neměly čelit samy.

Matka Kryštofa a Idy zmizela. Ne tak docela oficiálně, ne tak, aby si toho hned všimli dospělí kolem. A zanechala Kryštofovi jasné instrukce, co má dělat. A tak se malý chlapec mění v někoho, kým by žádné dítě být nemělo: v náhradního rodiče. Nosí jídlo, vymýšlí hry, uklidňuje Idu a snaží se vysvětlovat svět tak, aby se ho nemusela bát víc, než je nutné. Přes den musí lhát dospělým, večer si zapisuje, co se skutečně stalo. Ne proto, aby z toho jednou vznikl velký příběh, ale aby měl sílu pokračovat.

>> RECENZI NA MŮRY ČTĚTE ZDE <<

Střihavková nepíše o dětech jako o křehkých symbolech nevinnosti. Nechává je být své, tvrdohlavé, unavené, vynalézavé i vyděšené. Můry tak zaujmou čtenáře, kteří hledají současnou českou prózu s citlivým jazykem, silnou atmosférou a tématem, které se pomalu usazuje pod kůží.

Vona – Petra Klabouchová

V románu Vona se Petra Klabouchová vrací na Šumavu roku 1853, do doby, kdy krajinu svíral sníh, hlad, strach a místy i šílenství.

Obyvatelé odlehlých osad pod Huťským štítem čekají na jaro. Marně. Místo něj přicházejí další mrazy, přívaly sněhu, nemoc a beznaděj. Někteří volí smrt, jiní se v boji o přežití začínají vzdávat lidství. Dávná tragédie ale nekončí s poslední obětí. Její ozvěna se předává dál, z generace na generaci.

Vona propojuje historický román, horor a motivy magické Šumavy. Vypráví o dobru a zlu, nenávisti a odpuštění, ale také o strachu, nepochopení a bolesti, která se dědí z otců na syny. Zvlášť silně tu zaznívá téma žen, které v mužském světě nemají ani právo na vlastní jméno. Každá z nich je jen další „vona“. 

Tohle je tip pro čtenáře, kteří mají rádi temnou atmosféru, drsné prostředí a příběhy, v nichž krajina není jen kulisou. 

Zjevení – Kateřina Surmanová

Autorka navazuje na svůj cit pro mysteriózní příběhy zasazené do české krajiny. Už v knize Šepot z lesa ukázala, že jí sedí atmosféra míst, kde se současnost potkává s tím, co mělo zůstat pohřbené. Ve Zjevení se vydává do Slavkovského lesa, vstříc česko-německé minulosti.

V noci, kdy se skautům zjeví pohřební vůz, umírá za nejasných okolností významný německý podnikatel. Proč se vracel do staré vlasti? Co hledal? Jaké tajemství chránil? A co znamená obraz bílého jelena nebo seznam záhadných jmen?

Po stopách mrtvé hlavy rodu se vydává jeho dospělý vnuk Tadeáš. Pátrání ho vede zpět v prostoru i čase, do malé příhraniční vsi Prameny a do dějin, které se tímto krajem převalily s ničivou silou. Nacismus, poválečný odsun, komunistická zvěrstva, staré křivdy, vina i odvaha. Tadeáš se snaží rozplést dávné zločiny, zatímco ty nové ho začínají ohrožovat na životě.

Zjevení stojí na skutečných událostech dvacátého století a na křivdách, které se odehrály na obou stranách českoněmecké hranice. Kateřina Surmanová zde spojuje napětí s historií a ukazuje, že některá tajemství nezmizí jen proto, že se o nich dlouho mlčelo. Zapomenout může být těžké, ale vzpomínat někdy ještě těžší.

Ordinace – Petra Dvořáková

Petra Dvořáková dlouhodobě patří k autorkám, které dokážou psát o běžném životě bez sentimentu. Ve svých knihách se často dívá na obyčejné lidské situace tak přesně, až se z nich čtenář někdy cítí nekomfortně.

V románu Ordinace vstupuje do příběhů praktického lékaře. Patrik by nejradši zavřel ordinaci a šel domů. Jenže v čekárně se hromadí pacienti, kteří se neptají, jak se doktor zrovna cítí. Do toho je tu jeho matka v roli zdravotní sestry, která si potrpí na pořádek, kolegyně Marika a celá řada pacientů, jejichž potíže jsou někdy vážné, jindy únavné a někdy až podezřele vytrvalé. Patrik má navíc i svůj život. Žije s Hankou, doufá, že možná brzy budou tři, ale nic není tak jednoduché, jak by si přál. Do cesty se mu staví jeho vlastní pochybnosti, obezita, neohrabanost, rodinné vztahy i jedna malá Drejk. 

Ordinace slibuje román ze života člověka, který má až příliš dobré srdce. A právě v tom může být jeho největší problém. Petra Dvořáková umí psát o běžných věcech bez příkras, ale s pochopením pro lidskou slabost. Lékařské prostředí jí navíc není cizí, a tak může příběh působit o to přesvědčivěji. Jestli hledáte současný český román, který stojí na postavách, každodennosti a jemném napětí mezi tím, co člověk chce zvládnout, a tím, co už zvládnout nedokáže, Ordinace stojí za vaši pozornost.

Hoří ti táta – Viktorie Hanišová

Autorka se ve svých knihách opakovaně vrací k rodině, traumatu a vině. V románech jako Anežka, Houbařka nebo Rekonstrukce psala o mateřství, násilí, selhání i následcích činů, které nejdou jednoduše napravit. V novince Hoří ti táta rozšiřuje svůj záběr směrem k politice a současné společnosti.

Před Poslaneckou sněmovnou se upálí muž. Jeho dcera Lada je úspěšná spisovatelka, která se snaží pochopit, proč to udělal. Byl to politický protest? Zoufalství? Reakce na extremistického populistu? Nebo něco mnohem osobnějšího? A tak smutní, pátrá a zároveň se ocitá v morálně nepohodlné pozici. Je spisovatelka, které docházejí náměty, a nakladatelství čeká na novou knihu. A tak se rodinné truchlení postupně mění v rukopis a Ladin život v peklo. Musí se vyrovnat nejen se smrtí otce, ale také s populisty, rozdělenou společností, veřejným míněním a svým komplikovaným vztahem k člověku, který po sobě zanechal víc otázek než odpovědí.

Viktorie Hanišová se opět vydává do prostoru, kde není snadné rozlišit vinu, odpovědnost, bolest a potřebu porozumět. Hoří ti táta může být jedním z nejvýraznějších českých románů pro čtenáře, kteří od literatury čekají nejen silný příběh, ale i nepříjemné otázky – včetně té, kde končí potřeba porozumět a kde začíná využívání vlastní bolesti jako literárního materiálu.

Závěr

Šest knih, šest autorek a šest velmi odlišných způsobů, jak psát o světě kolem nás. Jednou skrze detektivní případ, podruhé skrze dětskou samotu, jindy přes šumavskou hrůzu, historii, rutinu ordinace nebo politiku, která se náhle stane osobní tragédií.

Ať už sáhnete po kterékoli z nich, jedno mají společné: ukazují, že současná česká literatura rozhodně není jednolitá ani předvídatelná a že má skutečně co nabídnout.