Čtvrtky s českými autory: Jan Štifter

Důležité je nenechat se odradit, pokud máte hotový text, ale nemůžete najít nakladatele. Začínající autoři většinou musí potkat někoho z branže, kdo jim v té věci pomůže a na patřičných místech řekne: fakt si to přečti.

Jan Štifter žije se svou manželkou Evou a čtyřmi dětmi Prokopem, Hynkem, Medou a Bělou v Českých Budějovicích, kde se také roku 1984 narodil. K Jižním Čechám jej poutá hluboký vztah a často o nich a historii jejich obyvatel s láskou píše. Po ukončení studií kulturních dějin na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice pracoval jako novinář v redakcích Mladé fronty Dnes a v Lidových novinách, a později jako šéfredaktor týdeníku Sedmička. Je rovněž zakladatelem a současně šéfredaktorem lifestylového magazínu Barbar, který shodou okolností letos slaví své 10. výročí. Za pravidelné účasti významných českých spisovatelů organizuje Jan Štifter v Trhových Svinech tradiční literární festival Svinenské čtení a spolupracuje s Institutem pro památky a kulturu na projektu Propamátky.

Jako spisovatel se Jan Štifter poprvé představil v roce 2014 novelou Kathy, ve které dojemně vypráví silný příběh své babičky z konce 2. světové války, která se provdala za šumavského Němce a musí učinit životní rozhodnutí.

Rodinná historie je příležitost k pochopení vlastní totožnosti. Možná v ní někdo pozná i kus sebe, protože jsme nakonec všichni žili jen jedno dvacáté století.

V roce 2016 pak spatřila světlo světa kniha Café Groll. Odehrává se v Českých Budějovicích na počátku 20. století, v jednom z nevěstinců, a pojednává o stárnoucím lékaři, vzpomínajícím na své začátky, kdy měl na starost zdejší prostitutky a herečky. Podnik Café Groll skutečně poblíž kasáren u nádraží existoval a chodívali se tam bavit hlavně vojáci z českobudějovické posádky. Tento příběh plný lásky a vášně s překvapivým koncem se dočkal také adaptace v Jihočeském divadle a čtení na pokračování v Českém rozhlase.

Další úspěšnou knihou Jana Štiftera, která se pyšní také čtenářskou cenou Česká kniha 2019 a dalších ocenění, je Sběratel sněhu. Tři originální nepředvídatelné osudy tří generací ve třech různých časových liniích, které se nakonec spojí, tvoří strhující příběh, odehrávající se především v časných poválečných letech, v němž se lidé vrací z dávných dob, aby dořešili svou minulost.

Všechno něco připomíná, ve všem je něco, co už jednou bylo jinde.

Sbírka povídek Světlo z Pauliny, kterou Jan Štifter napsal v roce 2020, se mimořádně neodehrává v Českých Budějovicích, ale Novohradských horách. Deset krátkých povídek, ve kterých místo zůstává stejné, ale čas se liší, na sebe lehce navazují a ukazují přesah minulých událostí do přítomnosti. Ať už se téma povídek týká odsunu Němců z pohraničí či současného a dřívějšího režimu, dětství, rodičovství, osamocení, nebo dopadu dávných rozhodnutí, jsou psány s něhou a nadějí a vzbuzují spoustu emocí.

V roce 2022 překvapil Jan Štifter venkovskou románovou kronikou Paví hody. Tento příběh, vycházející z historie jeho vlastní rodiny, psal autor celé dva roky. Zasadil jej tentokrát nečekaně do Východních Čech, a to do malého městečka mezi lesy Horní Jelení. Odehrává se však i v Trutnově nebo ve slovenském Trenčíně. Líčí dramatické osudy jedné statečné rodiny v nejdramatičtějších dobách našich dějin od konce první světové války až po konec té druhé. Čtenář se stává svědkem těžkých válečných časů, dokonce i smutného pochodu smrti, dozví se také, samozřejmě, co jsou ty záhadné Paví hody, a najevo vyjdou i některá pečlivě ukrývaná tajemství. Nejde však jen o pouhý popis událostí. Příběh vyjadřuje hlavně pocity, přání a touhy, které lidé mají bez ohledu na to, jaké historické události jdou právě kolem.

Je to rodinný příběh, který jsem slýchal od naší babičky. Povídala nám ho před spaním a my jsme jako děti na ni naléhaly, ať nám ho říká znova a zase. Ona byla tak hodná, že nám tím ten příběh v podstatě vtloukala do hlavy.

Jan Štifter se s oblibou často věnuje také psaní odborných textů, kterými mapuje dějiny domů a jejich obyvatel, kde jinde než, v oblasti Jižních Čech. Jak velký zájem o ně má, se promítá například v dílech Ten dům nebo Ta továrna. Je rovněž autorem několika neobvykle pojatých turistických průvodců, mezi něž patří Oči Doudlebska – příběh Karla Hlubučka, Doudlebsko den za dnem, Svinenské návraty či Něchov z vesniček v okolí Trhových Svin. Nejzajímavější je pak bezesporu kniha Já tě musím uškrtiti, která je vlastně takovým originálním turistickým průvodcem po místech v Trhových Svinech, kde se na přelomu 19. a 20. století vraždilo, loupilo a přepadávalo. Obsahuje i další zajímavosti s řadou dobových fotografií a dokumentů a umožňuje tak čtenářům vidět tato místa ze zcela jiného úhlu pohledu.

Jedním z posledních počinů Jana Štiftera, který určitě stojí za povšimnutí, je jeho účast jednou povídkou v antologii mysteriózní a fantastické prózy Hlubiny města. Spolu s Lukášem Vavrečkou, Kristýnou Sněgoňovou, Petrem Stančíkem, Annou Bolavou a dalšími deseti autory, kteří to s městy a jejich mystérii opravdu umí, odhaluje, co se skrývá pod omítkou, chodníky a silnicemi, nebo dokonce pod celými městy, jejichž mystériem, zákoutími, komíny i kanály, legendami i mocným kouzlem se nechali inspirovat.

Poslední dobou se obecně vede náročná a možná nikdy nekončící diskuze o tom, jestli má ještě smysl psát romány z 20. století, protože autoři vždy narážejí na stejné historické mezníky…

Pro lásku Jana Štiftera ke starým domům a dobám minulým ho manželka prý označuje za muže devatenáctého století. On sám však říká, že by chtěl zatím setrvat ve století dvacátém, nejen proto, že v něm spatřuje tvůrčí potenciál, ale také proto, že pro něj v mnohém ještě neskončilo. Ať tak či tak, Jan Štifter má nesmírně bohatou zásobu slov a dovednost je k sobě podivuhodně krásně, zvláštně a někdy až poeticky poskládat. Má cit a empatii, spolu s melancholií, díky čemuž přenáší čtenáře do dob minulých století a vypráví jejich moudré a dojemné příběhy tak, jako kdyby maloval obraz. Jinými slovy – Jan Štifter je Cézanne české literatury.