RECENZE: Ostrov Duma Key

Ať se den vydaří! Ty se pak vydaříš taky.

Stejně jako literatura, tak i výtvarné umění má pro mě své tajuplné kouzlo. Když jsem si přečetla anotaci k románu Ostrov Duma Key, tušila jsem, že tady by se mohl autor pěkně vyřádit. Moje očekávání byla mnohonásobně překonána. Ostatně, kdo by se divil….knihu totiž napsal Stephen King.

Příběh

Edgar Freemantle, profesí stavař, utrpí při nehodě na stavbě ošklivý úraz. Kromě zranění hlavy a nohy, přijde o pravou ruku. Ještě, že je levák... Přežije, ale léčení a rekonvalescence trvá dlouho. Paměť mu selhává a musí se znovu učit mluvit. Bojuje se svými psychickými stavy a současně, jako kdyby se v něm cosi skrytého probudilo. Je zlý a agresivní. Stal se z něj jiný člověk. Cítí, že ubližuje svým blízkým – manželce, dcerám. Nezbývá mu než odjet od všeho pryč. Tak jako tak jej všichni opouštějí. Manželka Pam, dcera Melinda, přátelé, snad jen druhá dcera Ilse jej nezatratila.

Edgar si najde kouzelný dům (jak výstižné), na krásném a opuštěném místě u Floridy, na ostrově zvaném Duma Key. Všude kolem šumí moře a šeptají lastury, o západech slunce ani nemluvě. Perfektní místo pro raněného stárnoucího muže, jako je Edgar. A právě zde se začnete trochu bát. Bude to opravdu taková idyla? Edgar, jak se zklidňuje, si vzpomene na svůj dávno zapomenutý talent. Zpočátku jen kreslí pastelkami, podle předlohy, později maluje štětcem, podle paměti. Ne však podle té minulé, nýbrž podle budoucí! Je to vůbec možné? Myslím, že u Stephena Kinga je možné vše. Vypadá to, že Edgar má vize, které se ukazují pouze když tvoří. A ty vize se začínají naplňovat…cokoliv namaluje, to se stane a co smaže, zase zmizí. Kouzlo nezůstane jenom v domě, rozšíří se po celém ostrově a možná i dál, až za jeho hranice.

…A pode mnou se mumlání lastur proměnilo ve skřehotání mrtvol, které si kosternými hlasy prozrazují tajemství. Jak to, že jsem to ještě nikdy neslyšel? Mrtvoly, ano! Přijela sem loď, loď mrtvých se zřetelnými plachtami, a vyložila živé mrtvoly.Ty byly pod tímhle domem a bouřka je oživila….

Shrnutí recenze

Příběh je to dlouhý, ale nezkrátila bych jej ani o jeden řádek. Vše tam musí být, abyste se dozvěděli a pochopili. Buďte bez obav, děj graduje přesně tak, jak má – pomalu, ale jistě – se vzrůstající tendencí. Edgarovi noví přátelé, Wireman se svými bonmoty a mladý, věkem nezatížený Jack, ale i svérázná Elizabeth – Kmotrova žena (či dcera?), vás společně zvou do světa fantazie a snů, ale také tajemné hrůzy a strachu v celé své kráse. Dovedou vás až ke konci, na kterém se k vaší úlevě objeví i záhadná Perse.

Musím vás však varovat. Nedělejte unáhlené závěry – všechno možná bude jinak. Náš autor tím opět nikoho nepřekvapí…a překvapí zároveň. Určitě se budete ptát: Je to skutečný příběh o lidech, kteří si nesou následky svých zranění a stali se z nich blázni, anebo jenom fikce? Každopádně, váš pohled na některé věci se navždy změní. A budete-li chtít – tipuji, že nebudete – můžete se ve vsunutých kapitolách „Jak namalovat obraz“, dokonce i něco naučit.

Myslím, že pokud nejsme šílení, na jisté úrovni zná většina z nás různé hlasy své fantazie. A samozřejmě svých vzpomínek. Ty také mají hlas. Zeptejte se kohokoliv, kdo ztratil nějakou končetinu nebo dítě nebo dlouho hýčkaný sen. Zeptejte se kohokoliv, kdo si vyčítá špatné rozhodnutí učiněné obvykle v syrové chvíli (chvíli, která bývá zbarvená rudě). Naše vzpomínky také mají hlas. Často smutně volají jako zdvižené paže ve tmě.

A na závěr musím zopakovat jen to, co píšu téměř v každé své recenzi na dílo Stephena Kinga. I když to možná zní v tomto žánru neuvěřitelně, opět se ukazuje i jeho cit pro krásu, poetiku, a především schopnost je popsat. A v knize Ostrov Duma Key to platí dvojnásob. Stejně tak jazyk, který používá v této knize k vyjádření myšlenek na sebevraždu či stavu paniky a trémy vás ohromí. Ať už píše cokoliv, někdy lepší, někdy horší příběhy, nikdo mu neupře, že se jedná o skutečného mistra pera. Člověk až žasne, co všechno dokáže vymyslet. Tento skvělý spisovatel a vypravěč, nejenom hororových a děsivých scén, s inteligentním pohledem na život a vše, co k němu patří, mě nikdy nepřestane udivovat. Odpustím mu i to, že některé nápady si sám tak oblíbil, že je v různých variantách používá ve svých románech opakovaně.

Těšte se tedy na skvělou četbu, vynikající příběh s dokonalým vyvrcholením, těsně před jeho úplným koncem, vyprávěn tak, jako byste jej sami prožívali. A pak vše zas poběží dál, více - méně tak, jak má…