Pirueta - když se hokej potká s baletem: Pohádka, které nejde odolat | RECENZE

Musím se přiznat k něčemu, co si nese lehký nádech „guilty pleasure“ – knihy s hokejisty prostě miluju. Je to moje tajná slabost, ke které se sice směju, ale která funguje pokaždé, když potřebuju zvednout náladu. A protože sama žiju ve sportovním prostředí, příběhy zasazené do sportu pro mě mají automaticky o něco silnější rezonanci. V hokejových romancích mě baví ta kombinace drsnosti, fyzické náročnosti a překvapivé jemnosti ve chvílích, kdy hlavní hrdina shodí brnění a ukáže, že umí být i křehký.

Když jsem navíc zjistila, že tu hokej stojí po boku baletu, který miluju snad stejně intenzivně, věděla jsem, že tuhle knihu si prostě nesmím nechat ujít. Balet je totiž kouzelný svět disciplíny, elegance a skryté síly, takže propojení dvou tak odlišných, a přesto fascinujících dovedností mě upřímně nadchlo.

Předstíraný vztah? Ano, prosím.

Dalším velkým lákadlem je motiv předstíraného vztahu, který patří mezi moje nejoblíbenější romantické tropy. A tady funguje výborně. Napětí mezi hlavní dvojicí srší prakticky od prvních stránek. Jejich konverzace mají švih; střídají se v nich jízlivé narážky, jemné doteky, nečekaná porozumění i typické momenty, kdy oba tvrdí, že jde jen o domluvu, zatímco čtenář už dávno ví, že toho mezi nimi probíhá mnohem víc. Chemie je tu vystavěná přirozeně a uvěřitelně – žádné přeskočené kroky ani zkratky, které by působily nuceně. Příběh se vyvíjí nenásilně, elegantně a především čtivě, takže stránky mizí rychlostí, o které hrdinové v knize mluví jen v souvislosti s únikem z trestné lavice.

Ano, je pravda, že se autorka nevyhne klišé. Ano, děj je předvídatelný a zkušený čtenář romantiky si část zápletek domyslí dlouho dopředu. Ale to není vada. U podobného typu knih je to dokonce příjemná součást zážitku. Každý, kdo otevře sportovní romanci s motivem falešného vztahu, očekává určitou strukturu. A právě v tom je její kouzlo – je to příběh, který působí jako známé místo, kam se člověk vrací, když chce cítit bezpečí, jistotu a lehké pošimrání na duši. Je to jako moderní verze Popelky, tentokrát s bruslemi a baletními špičkami. A ruku na srdce, někdy prostě potřebujeme věřit na pohádky pro dospělé.

Ano, je to klišé. Ano, je to předvídatelné. A ano, je to naprosto v pořádku.

Kniha si mě získala svou atmosférou, dynamikou mezi hrdiny i způsobem, jakým pracuje s prostředím sportu, aniž by příběh zahltila zbytečnými detaily. Je to romantika, která se čte s lehkostí, má správnou dávku emocí a přitom nikdy nesklouzne do melodramatu. Nabízí chvíle zábavy, chvíle vzájemného špičkování i chvíle, které zahřejí u srdce. A právě tahle kombinace dělá z Piruety knihu, která splní přesně to, co slíbí.

Pokud hledáte čtení, které vás pohltí, pobaví a přiměje znovu uvěřit, že i jednoduché příběhy mohou být krásné, pak je tahle kniha ideální volbou. A možná zjistíte, stejně jako já, že někdy stačí jen na chvíli vypnout hlavu, otevřít knihu a nechat se unést něčím, co vám připomene, že pohádky existují i mimo stránky fantasy románů.

Úryvek z knihy

Být nováčkem v NHL je přesně tak hrozný, jak si představujete. Být nováčkem v NHL, kterýmu média nedají chvilku pokoj, a on přitom ještě nestřelil první gól svojí kariéry, je ještě horší.

V hale hotelu je na výběr spousta časopisů, ale zrovna ten, co leží přede mnou na konferenčním stolku, má na obálce moje jméno. A s ním je tam rozmazaná fotka ženy vycházející z nočního klubu se mnou v patách. Po dlouhý době se nechám ukecat, ať jdu oslavit výhru, a hned mě přitom nachytají se ženskou. Kdyby se obtěžovali aspoň maličko zapátrat, zjistili by, že ta žena je Brandy, fotografka našeho týmu. Nabídl jsem jí odvoz domů a nečekal jsem, že nás u toho někdo vyfotí.