Právo nálezce. Neplánovaná cesta do pekel

Pan Mercedes

Pamatujete si ještě na chladné ráno ve frontě, vinoucí se k úřadu práce? Na světla ve tmě, která vyrazila přímo do řady promrzlých prácechtivců? Pan Mercedes se tehdy projel po tělech a osudech několika přítomných a naprosto změnil život Williama Kermita Hodgese, který jako osamělý detektiv v důchodu směřoval přímou cestou k sebevraždě.

Pomatený Brady Hartsfield však dal jeho životu nový smysl. Bill, ani jeho v kapse uložená punčocha plná ložiskových kuliček, řečená Veselý pleskač, zkrátka ještě nepatří do starého železa. Výbuchu, kterým chtěl Hartsfield pocuchat makeup náctiletých návštěvnic popového koncertu, se Billovi podařilo zabránit jen díky spolupráci s nesourodými parťáky, které k němu přivelely okolnosti.

Díky pohnutým událostem oněch dní, které vyvrcholily v létě roku 2010, si k sobě hodně odlišné a komplikované osobnosti našly cestu a staly se přáteli. Pokračují v nově nalezeném poslání a odhalují kriminální živly v poněkud svérázné detektivní kanceláři, nazvané „Právo nálezce“. A právě tak se jmenuje i druhá kniha detektivní trilogie Stephena Kinga.

Přepadení spisovatele

Její začátek nás pošle časem zpátky do roku 1978 na farmu v New Hampshiru, kde parta mladých vejlupků přepadne osaměle žijícího spisovatele Johna Rothsteina (pro vznik tohoto autora King sloučil Johna Updika, Philipa Rotha a J. D. Salingera). Ten dal světu rebela Jimmyho Golda – hlavního hrdinu trojice románů s „Běžcem“ v hlavní roli.

Dvě třetiny z jeho nenadálé společnosti jdou jen po penězích, ale ten třetí, Morrie Bellamy, ten spisovateli zazlívá, co s jeho vůbec nejoblíbenější literární postavou v průběhu série provedl (Morrie by si měl jistě o čem povídat s Annie Wilkesovou – fanynkou číslo jedna).

Ukazuje se, že Rothstein má místo kostlivců ve skříni nemalou hotovost a hlavně hromadu zápisníků s dalšími dvěma Goldovic romány, které zahořklý stařík nechtěl nikdy vydat a které by nálezci přinesli nemalý peníz a nehynoucí slávu. A právě kolem tohoto pokladu se točí nový Kingův román.

Svižný a přímočarý styl

Jak se může Bill zaplést do případu starého víc než třicet let? A jakou roli v něm může hrát Peter Saubers, klučina se srdcem na pravém místě? Jak je známo – cesta do pekla je často dlážděna těmi nejlepšími úmysly. King opět kočíruje příběh zručně, svižně a přímořaře. Nedočkáte se žádných komplikovaných šmodrchelů, což vám, pokud nejste nějakými „hárdkórovými“ konzumenty kriminálek, vadit nebude. Protože King…

Pokud mám hledat nějaké negativum, pak mě napadá jedno jediné. Přiznám se, že na mne nepůsobí příliš věrohodně skladba Billových pomocníků. Neumím si moc představit, že by mladíka a psychicky labilní ženštinu bývalý detektiv nadále vědomě vystavoval nebezpečí. On má Stephen rád hrdiny, kteří nejsou prototypem Supermana, ale tady je to na můj vkus až moc divoké a lehce nedůvěryhodné.

Otevřený konec

Ať je to jak chce, kniha se zase čte sama. Pozitivem je navíc fakt, že je ústředním tématem určená čtenářům, kteří skutečně dokážou milovat knihy a hrdiny v nich. Pokud tuhle schopnost máte, mnohem snadněji pochopíte jednání hlavního hrdiny i padoucha. Pan Mercedes mne osobně sic bavil o chlup víc už díky deviantnějšímu zlounovi, ale i v tomhle případě dostanete očekávanou kvalitu.

Uvidíme, co Billa čeká v posledním dílu série, který se bude v originále jmenovat „End of Watch“. Brady totiž sice leží na nemocničním lůžku a nedokáže si sám zajít ani na záchod, ale věci v jeho pokoji naopak nezdravě ožívají. Další příběh si tak doslova říká o sepsání a my můžeme jen doufat, že nezůstane zakopaný někde pod stromem…