Devatenáct pařátů a jeden temný pták – Koňská dávka absurdity, černého humoru a plíživého děsu | RECENZE

Nejprve si rozhodně zasluhuje vyzdvihnout celkové zpracování. České vydání tohoto sborníku se totiž nedá nazvat jiným slovem než luxusní. Ať už se bavíme o obálce na přebalu, nebo pod ním. Celkovou grafickou podobu a nádherné ilustrace, kterými jsou linoryty, má na svědomí talentovaná grafička a ilustrátorka Adéla Korbelářová. Její práce sborník po právu vynáší mezi nejhezčí nové knihy, jaké jsou aktuálně v knihkupectvích k sehnání. A to je jedině dobře, protože Agustina Bazterrica si takovou péči rozhodně zaslouží.

V Devatenácti pařátech dostáváme možnost poznat spisovatelku a její styl z trochu jiného úhlu pohledu. Tedy mnoha úhlů… Nebudeme se zde pouštět do rozborů jednotlivých povídek, ale spíš se pokusím zachytit to, jak kniha vyznívá jako celek.

Devatenáct pařátů a jeden temný pták

Autorka je původním povoláním kurátorkou a fakt, že studovala umění, se v mnohém promítá i do jejího psaní. Ačkoli si zachovává úspornost, v krátkých rozmanitých příbězích přináší i osobitý humor a mnohdy vyloženě abstraktní výjevy. Jednotlivé povídky jsou často tak krátké, že knihu by nebyl problém přečíst vyloženě na posezení. Ale to by byla chyba, protože podobné čtení je třeba si postupně dávkovat a často pátrat, jaké sdělení se skrývalo mezi řádky. A taky se občas zarazíte s onou pomyslnou otázkou: „Co tím chtěl vlastně básník říci?“ Dvacítka krátkých povídek v sobě nese pocity psychedelické, takřka kafkovské absurdity, hnusu, hrůzy, ale i totálně šíleného humoru.

Umně se tu balancuje na hraně hned několika žánrů, rozhodně tak nečekejte pouze čistokrevný horor. V takovém případě byste byli tuze zklamáni. Jak už to u povídek (obzvlášť tak krátkých jako zde) bývá, mnohdy byly nápady tak zajímavé, až se jeden při čtení neubrání myšlenkám na to, že by si daný motiv zasloužil rozpracovat na větším prostoru. Je skutečně znát, že námětů má Bazterrica skutečně úctyhodnou zásobu. Premisou, která vlastně celou knihu rámuje, je fakt, že hrůza a nadpřirozeno, které mohou pokroutit naši realitu, se mohou nacházet v naprosto všedních drobnostech. A taky, že v nich můžeme nalézt i krásu. Pokud se do čtení pustíme s nadhledem, odmění nás dílo zážitkem až nečekaně silným.

Devatenáct pařátů a jeden temný pták

Verdikt

Devatenáct pařátů a jeden temný pták je nevšední povídkovou sbírkou, která je nesmírně čtivým a poměrně nezvyklým zážitkem. Nevodí čtenáře za ručičku a mnohdy nás rovnou vrhne do situace nebo děje, který působí jako malá část, fragment většího díla. Nutno dodat, že čtení mezi řádky nikdy nebylo zábavnější. Nejen díky unikátnímu psaní, ale i díky nápaditosti a specifické atmosféře, pro kterou se obtížně hledá srovnání. I přes velkou rozmanitost jednotlivých částí se nedá říci, že by kniha trpěla častým neduhem sborníků v podobě nějaké nevyrovnanosti. Díla rámuje zvláštní atmosféra, jdoucí ruku v ruce s autorčiným nezaměnitelným stylem, které do povídek vnáší punc ucelenosti. Jelikož jde o soubor prací, napsaných v průběhu let, dostává se k nám pozoruhodný mix žánrů a příběhových prvků. Některé jednotlivé povídky mají příběh a pointu, zatímco jiné jsou spíše takřka poetickými obrazy, výjevy, jež zaznamenávají určitou situaci nebo představu.

Stírá se zde hranice mezi realitou a totálním absurdnem, a zatímco místy se budete nahlas smát, o stránku dvě později vás zase přepadne mrazení v zádech. Ačkoli zde chybí myšlenkový přesah a hloubka, jaké byly jasně patrné ve Znamenité mrtvole, dokládá i tento sborník, že Agustina Bazterrica je nesmírně osobitá a originální autorka, jaká si obtížně hledá srovnání. Úspornost zde kráčí ruku v ruce s úderností a nesmírným citem pro detail. To pak jen podtrhuje luxusní české vydání s linoryty Adély Korbelářové, které výtečně podtrhují celkovou náladu jednotlivých povídek a místy čtení povyšují na takřka umělecký zážitek.