RECENZE: Devátý spolek

Možná si podle anotace myslíte, že na tomto příběhu nebude nic „dospěláckého“. Jde přeci jen o školní prostředí a nějakou chudinku, která se bude plácat po univerzitě a snažit se přežít. Tak to samozřejmě vůbec není. Hned v prologu se seznámíte s Alex, naší hlavní hrdinkou. Patrně se vám nebude zpočátku zamlouvat, často působí velice zmateně, nerozhodně a určitě budete i vy sami pochybovat, proč takový člověk dostal stipendium na tak prestižní univerzitě…

Alex byla opozdilec. Zahájila večer s nejlepšími úmysly, umínila si pohnout s esejem na téma moderní britský román a nechat si dost času, aby se pohodlně dostala na prognostiku. Jenže v čítárně Sterlingovy knihovny usnula s výtiskem románu Nostromo v ruce a s nohama opřenýma o trubky topení. Probrala se o půl jedenácté celá vyjevená, po tváři ji tekla slina. Její vylekané „Kurva!“ prásklo do ticha knihovny jako výstřel z brokovnice.

Jenže její „druhá životní šance“ v podobě stipendia má samozřejmě své stinné stránky – tady přichází na řadu yaleovské tajné spolky, z nichž vzešlo mnoho vlivných lidí světa. Pod tajným spolkem si tady prosím nepředstavujte skupinku deseti puberťaček, které se tajně schází za školou a probírají drby o svých spolužácích. Yaleovské spolky Závoje se ve skutečnosti věnují různým okultním praktikám a magii – a to už od 19. století. Počítejte s věštěním z vnitřností (i lidských…), čtením z kostí, portálovou magií a mnohými jinými podivnostmi.

Devátý spolek Léthé (jehož členkou je také Alex) je tu od toho, aby na všechny tyto divnosti dohlídl. Jenže když je v kampusu nalezena rozřezaná dívka, vše se nepříjemně zvrtne… Léthé má za úkol zodpovědět stěžejní otázku „Kdo dívku zabil a mohl to být někdo z osmi spolků?“ Zpočátku se zdá, že vrahem nemůže být nikdo z univerzity. Alex by se do případu nemusela vůbec míchat, ale právě tady se hlásí o slovo skrytá hrdinka uvnitř ní a před námi vyvstává překvapivá detektivní linka.

Musím říct, že mě doopravdy takové vybočení z klasického grišovského fantasy prostředí šokovalo. Věděla jsem, že je Devátý spolek úplně jiný typ románu, ale že se mi bude zvedat žaludek hned po prvních desítkách stran, to jsem doopravdy nečekala. Nechápejte mě špatně, nejsem křehká čtenářka (ostatně mám za sebou téměř celou Nikdynoc, takže věřím, že mě už jen tak něco nepřekvapí), nicméně pokud několik let hltáte příběhy Leigh Bardugo, bude vám Devátý spolek připadat jako rána pěstí do břicha – a záleží, zda v dobrém či špatném smyslu. Dovedu si totiž představit, že některým zapřisáhlým fanouškům ketterdamského prostředí a známého autorčina stylu, Devátý spolek skutečně nesedne. Ne každý milovník YA fantasy chce číst román plný temné magie, okultních praktik, paranormálních jevů (zcela běžně se tu vyskytují duchové), sexu, vražd a drog. Je třeba vzít v potaz, že tady vstupujete do úplně jiného žánru, ve kterém se ukazuje temná autorčina stránka. A pakliže se někde dočtete, že je Devátý spolek silné kafe, je třeba to brát vážně…

Stojí za to také zmínit, abyste si při čtení této knihy nedávali příliš dlouhé pauzy – v příběhu hrají svou roli útržky z minulosti (jak města, tak přímo ze života Alex) a občas je náročnější se v příběhu orientovat. První třetina knihy vám také může připadat zpočátku nudná či chaotická. Leigh Bardugo přímo před zraky čtenářů staví zcela nový a opět velice komplexní svět, který je třeba nejprve pochopit a navnímat, abyste se do něj později mohli ponořit. Rozkoukání opravdu netrvá pár stránek. Navíc samotná Alex ve svých úvahách občas přeskakuje z jedné věci na druhou a pro čtenáře není vždy snadné udržet s ní krok. Nepomáhají ani kapitoly, jejichž označení vám zpočátku nebude dávat smysl. Ale pokud vytrváte, otevře se před vámi příběh s hutnou atmosférou, která je místy surová, místy děsivá a detektivní…

V knize opět nechybí přítomnost mapy – tentokrát vyobrazuje celý kampus Yaleovy univerzity. Pro lepší přehled je na konci knihy také uveden soupis osmi spolků (nezapomeňte na to – je doopravdy nepříjemné zjistit až po dočtení celé knihy, že jste se kdykoliv mohli mrknout na konec a utřídit si lépe myšlenky… Ano, stalo se mi to už mnohokrát a od té doby se preventivně na poslední stránky dívám).

Pokud jste připraveni čelit temnému příběhu, a věřte tomu, že některé pasáže se vám opravdu nebudou číst snadno, směle se pusťte do čtení a nepropadejte mylným představám jako já, že tentokrát jde o samostatný román. Pokračování je totiž už ohlášeno, ale budeme si na něj muset ještě nějaký čas počkat.