RECENZE: Fáma

O autorce

Lesley Kara je britská autorka, jejíž prvotina Fáma (The Rumour) právě vychází v nakladatelství Ikar. Příliš toho o ní zatím nevíme. Jisté je jenom to, že londýnská Faber Academy a její Kurz psaní románů, musí být opravdu hodně dobrá škola, jestliže je její absolventka schopna napsat tak kvalitní debut. Vím, o čem mluvím, právě jsem ho dočetla, a vím také, že o této ženě určitě ještě uslyšíme. Koneckonců, svůj druhý román Who Did You Tell? už má hotový a my se jej, jak doufám, letos na podzim dočkáme také v českém vydání.

Příběh

Ocitáme se v malém městečku Flinstead v Essexu na pobřeží Severního moře. Zdejší syrová příroda, studený vítr zdvihající divoké vlny, skaliska a věčný déšť, jen umocňují atmosféru tajemného příběhu, který na nás čeká. Do Flinsteadu se z Londýna právě přistěhovala Joanna se svým malým synem, aby zde zvolnila a mohla se mu více věnovat. Alfie má tmavou pleť po svém otci Michaelovi, s nímž Joanna sice nežije, ale mají přátelský a svobodný vztah. Michael je investigativní novinář. V městečku Joanna prožila své dětství a bydlí zde také stále její matka. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla změnit prostředí. Snaží se zapadnout, přizpůsobit a zapojit do zdejšího koloritu, který však zajišťují spíše místní drbny, resp. matky místních dětí.

Jednoho dne, v čtenářském kroužku, dá Joanna bezelstně k dobru historku o tom, že prý zde pod ochranou svědků žije žena, která jako dítě spáchala vraždu. Ale je to spíš jenom fáma. Dalo by se tedy říci, jakž takž klid…. S tím je však od tohoto okamžiku konec. Na následujících dvě stě osmdesáti osmi stranách už si nikdo neodpočine. Fáma se ujme, rozšíří a nabyde na objemu. Pomalu, ale jistě se rozvine neskutečná – a možná i nekonečná – noční můra, která se dotkne každého obyvatele Flinsteadu. Směsice napětí a strachu, podezírání a chybných rozhodnutí, je pak dovede k nečekané a šokující pravdě. Kde se nachází a jaká je, to se nedozví úplně všichni, i když si to budou myslet. Zato my ano – a nebude se nám líbit…

Je odliv, hladina je na minimu a Sol se chvilku honí s Alfiem, ale pak se odšourá k vodě. Teď už nevydrží tak dlouho běhat, raději se drží u nás a každou chvíli zastaví a očichává poklady, které vyplavilo moře: slizké chuchvalce hnědých mořských řas a chaluh, černá pouzdra s vajíčky rejnoků, kterým jsme vždycky říkávali „kabelky pro mořskou panu“, schránky surmovek a hřebenatek, přílipek a slávek i podlouhlé lastury břitek, jejichž vnitřní strany se v říjnovém slunci perleťově třpytí, a taky načechranou mořskou pěnu, která se pohupuje na vlnách a vítr ji žene po vlhkém písku.

Fáma - recenze

Abych trochu obrousila hrany, musím na druhou stranu také říct, že jsem si během čtení tohoto románu, kromě napětí v perfektně rozběhnutém příběhu a vynikající zápletky, užívala i zdánlivé drobnosti na pozadí. Způsob života a charaktery jednotlivých protagonistů, popisuje autorka překvapivě vyzrálým stylem. Je jí dobře rozumět a zanechává – zřejmě úmyslně – pocit, že to všechno se může klidně odehrát i vedle nás.

Hlavní hrdinka mi svým civilním a moderním projevem přirostla k srdci. Její sebereflexe a jemňoučký humor i v těch nejtěžších chvílích mi byl blízký a sympatický. Všichni máme někdy pochybnosti o svých bližních a poopravujeme občas svůj názor na ně. Sami k sobě jsme však většinou celkem tolerantní a dovedeme se perfektně obhájit. I nad tím jsem se díky Joanně musela zamyslet.

A místo doporučení vám napíši jen jednu větu: Miluji, když knize nemám vůbec co vytknout, a to je přesně tento případ.