RECENZE: Jenom nestvůra - Hrátky s časem v tajemném Londýně

Londýn odkrývá svá tajemství

Šestnáctiletá Joan se na prázdniny vrací do Londýna za rodinou své zesnulé matky. Našla si skvělou práci, která ji baví, a navíc je jejím kolegou dost pohledný mladík Nick. Když ji konečně pozve na rande, má Joan hlavu skoro v oblacích. Místo rande se jí ale přihodí nehoda. Nehoda, při níž odhalí děsivou pravdu o vlastní rodině. Nejsou to totiž lidé, ale nestvůry, které lidem kradou čas. Minuty, hodiny, dny i roky. Bez ostychu si ho berou, shromažďují a díky tomu mohou cestovat v čase. Minulost, budoucnost, nic pro ně není překážkou.

Ani Nick však není jen obyčejný kluk s pěknou tváří a uhrančivýma očima. Je lovcem, a ne jen tak ledajakým. Jeho kořistí jsou totiž nestvůry, a Joan je teď jednou z nich…

Joan teď stála na kraji trávníku. Z nějakého důvodu čekala, že dům bude vypadat jinak. Byl ale úplně stejný jako před dvěma dny. Celý svět vypadal stejně. Babiččina kuchyně i ulice Earl's Court. To Joan se změnila. Teď totiž věděla, že pod rouškou obyčejného Londýna číhají nestvůry.

Jenom nestvůra, foto: @knihomolka.janca

Rozjetá partie v šedých tónech

Cestování časem občas dokáže být pěkně ošemetnou záležitostí. Nabízí sice zajímavé momenty, zároveň však dokáže v příběhu nadělat pořádnou neplechu, pokud si autor nedá dobrý pozor. Po dočtení ale mohu říct, že Vanessa Len se s tím poprala se ctí. Nastavila jasná pravidla, pevné mantinely a povedlo se jí vytvořit příběh, který mě nejen okamžitě vtáhl do děje, ale nakonec mi dal mnohem více, než jsem čekala.

Připravte se, že to není typická hra na dobro a zlo. V Nestvůře totiž najdete velké množství morálně šedých postav, u nichž si nebudete jistí, na které straně vůbec stojí, a možná přistihnete i sami sebe, že nevíte, komu sakra zrovna fandíte. Protože svět není černobílý, činy mají důsledky a k cíli nemusí vést jen jednoznačně dobrá cesta. Autorka tak čtenáře nejednou postaví před morální dilema, což je jeden z největších plusů této knihy. Nutí vás k zamyšlení a v touze dozvědět se více budete horlivě otáčet jeden list za druhým.

„Joan,” oslovil ji Nick. Stáli tak blízko u sebe. „Nedělej to.” V jeho tmavých očích bylo něco syrového. „Neodcházej takhle.” Takže to vážně uhodl.

Hlavní hrdinka Joan dlouhou dobu o světě nestvůr – bytostí, které dokážou skákat v čase, nic netušila. Je chtě nechtě zatažena do víru událostí a musí se vyrovnat s nejednou těžkou situací i ztrátou. V tomto ohledu bych tedy chtěla mít její nervy, protože já bych asi dávno brečela někde v koutě. Stejně tak měla nepřirozenou schopnost odolávat bolesti, ale až na tyto „drobnosti“ byla vykreslena zajímavě, a v rámci YA jednala překvapivě rozumně. Dokázala jsem se s ní ztotožnit, fandila jsem jí a napjatě jsem sledovala každý její další krok.

Jenom nestvůra, foto: @knihomolka.janca

Pak tady máme dva zajímavé týpky – Aarona a Nicka. Nebudu chodit okolo horké kaše, rodí se nám tady jakýsi trojúhelník, což je zrovna věc, které nejsem dvakrát velký fanda. Hlavně proto, že vždycky držím palce tomu, který nevyhraje. Jednu věc však Vanesse Len musím nechat. Dokázala si mě získat u obou. Ač si možná při čtení budete říkat, že máte jasno v tom, kdo z nich je ten zlý a kdo špatný, postupně se vynoří věci, které vás přesvědčí, že ani tady není nic tak jednoduché, jak se zdá.

Aaron se na ni pořád díval. Joan nabyla znepokojivého dojmu, že vidí víc, než by měl. Pak z ní ale spustil oči a upřel pohled na žlutý flek na třepícím se koberci. Zašklebil se. “Jasně že tady nás hledat nebude. Sem by nešel nikdo. Ani krysy. A rozhodně ne kontrola z hygieny.

Co jsem si ale vyloženě užívala, byla spousta promyšlených detailů, magie i soupeřící rodinné klany. Vše podané osvěžující a neotřelou formou, kde jednotlivé střípky zapadaly přesně na své místo. Nemohla jsem se toho nabažit a modlila, ať se konec neblíží tak rychle. K tomu všemu si přičtěte výborně zpracované vedlejší postavy, nepředvídatelnost děje, tempo vražednější než u Kobry 11 a výsledek je jasný. Tohle prostě chcete číst!

Hodnocení: 80 %