RECENZE: Matky

Při psaní této recenze doufám, že se mi mé myšlenky podaří vyjádřit tak, jak bych si to přála a ne nijak negativně, neuctivě či urážlivě. Potíž je v tom, že v psaném textu zkrátka barvu pleti nelze nezmínit jinak, než přímo, aby čtenář pochopil, jak se věci doopravdy mají. A ani samotná autorka knihy nepřišla na lepší způsob.

Příběh

Matky jsou příběh z ryze černošské komunity, která se sdružuje kolem kostela Poslední večeře. To je další aspekt, který je pro většinu českého prostředí netypický – víra a pravidelné návštěvy kostela. Během těchto návštěv jde nejen o scházení se jedné komunity, ale i o modlitby za sebe i ostatní členy. Pro mě naprosto neznámý svět.

Navzdory tomu jsem si Matky přečetla opravdu se zájmem a musím ocenit nový vhled do mentality a strastí lidí s naprosto odlišným původem a kulturním zázemím, který mi poskytly. Kromě toho musím ocenit samotný název knihy „Matky“, protože já osobně bych za ním dokázala nalézt minimálně tři různé významy, na které by mohl název odkazovat, což se mi vždycky u knih hrozně líbí.

Hlavní hrdinka Nadia Turnerová mi byla od začátku sympatická, i když ne vždycky činila ty nejlepší rozhodnutí. Fandila jsem jí opravdu po celou dobu, i když někteří by ji mohli vnímat možná i jako záporačku. Tak ale život nefunguje a každý si v životě zahraje tu „dobrou“ i tu „zlou“ roli.

Luka bych naproti tomu nakopala do pozadí hned několikrát, i když i pro něj bych někde v hloubi duše našla schovanou kapičku soucitu. No a Aubrey? Ta je prostě zlatíčko a zároveň typickou obětí. I přes to všechno jsem však měla raději silnou a odvážnou Nadiu.

Verdikt

Tohle je typ knihy, o které si prostě toužíte s někým popovídat a rozebrat všechny úhly a možnosti životních rozhodnutí, které tato trojice učinila. Matky jsou příběhem ze života, který se mohl stát, a rozdrobené na kousíčky se některé věci dějí denně. Nejedná se tedy o nějak šílený nebo extrémně inovativní příběh, ale způsob vyprávění a prostředí, do něhož ho autorka zasadila, mě naprosto strhl a nutil číst dlouho do noci.

Co mě ale zklamalo, byl závěr. Na to, jak příběh neustále gradoval a zvyšoval můj hlad po nějakém čtenářsky přijatelném rozuzlení, mě autorka způsobem, jakým příběh uzavřela, docela nakrkla. Plno otázek a zásadních témat totiž jen nakousla a dál se s nimi pak už nezabývala.

Matky bych doporučila všem, kdo si chtějí rozšířit své obzory nebo mají rádi romantická vztahová dramata, byť podaná trochu povrchnějším způsobem. Nejsem si jistá, zda bude mít u nás kniha takový úspěch jako v Americe, za přečtení ale určitě stojí a já jsem ráda, že jsem se k ní dostala.

Hodnocení: 75 %