RECENZE: Molly

Jako milovnici románů pro ženy mi nemohla kniha od Agnieszky Lingas-Loniewské uniknout. Většina knih, které jsem v poslední době četla, byla z dílny německých autorek a odehrávaly se v USA. Román zasazený do sousedního Polska pro mě představoval příjemnou změnu. Byla jsem zvědavá, jak se autorka popere s tím, že prostředí, ve kterém se příběh odehrává, nemusí být pro všechny zrovna atraktivní.

Musím přiznat, že mě Molly úplně dostala. Moc se mi líbilo, že autorka knihou tak trochu boří stereotypní představy o ženách a mužích. Většinou jsou ženy brány jako klidné a nevinné a na muže se nahlíží jako na drsné a problémové. V případě Molly a Viktora je to naopak. Ona je ten uragán, který miluje rychlou jízdu kradenými auty a žije nadoraz. Pohrává si s muži a nutí jinak zásadového Viktora překračovat hranice své komfortní zóny a zkusit něco zakázaného.

Kniha je skvěle napsaná, nabízí pohledy Molly i Viktora, je čtivá, a hlavně ke konci plná akce a napětí. Bavilo mě, že se nejedná o prvoplánovou romantiku – knihu bych zařadila spíše mezi dramata s prvky romantiky (a špetkou erotiky). Dojemným a silným příběhem autorka poukazuje na to, co je dávno známé: pro děti a jejich budoucnost je extrémně důležité, aby měly láskyplné zázemí a rodinu, které mohou důvěřovat.

Vždycky jsem si musela dělat nějaký starosti, dospěla jsem už v dětským věku a období, kdy bych měla bejt bezstarostnou puberťačkou jsem vynechala. Dnes jsem během toho krátkýho večera pochopila, že to v mým životě prostě takhle fungovalo. Smrt matky a otec, kterej místo aby se věnoval výchově jediný dcery radši porušil zákon a skončil ve vězení… Možná jsem tu zálibu v riskování a pouštění na tenkej led zdědila právě po něm? Nebo jsem po tom, co mě potkalo, neměla na výběr?

Verdikt

Chvilku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a našla k Molly cestu. Vadilo mi, že si hraje na bezcitnou potvoru, i když taková vůbec není. Až teprve sbližováním se s Viktorem se začala pomalu ukazovat její zranitelnost a neskutečná síla. Za tvrdou slupkou byla ukryta raněná duše, která jen potřebovala zahojit jizvy z dětství. Ona i Robson zažili tolik zklamání a zrad, že se naučili k sobě nikoho nepouštět a žít si po svém.

Absence funkční rodiny způsobila, že se museli už jako malí naučit mít ostré lokty a nějakým, i když ne zrovna legálním způsobem, se uživit. Při čtení jsem často přemýšlela nad tím, jak lehce někdy umíme odsoudit. Že ten kluk z novin, který skončil ve vězení, třeba neměl nikoho, kdo by jej naučil, jak žít normální život…

Molly je o lásce. Partnerské, kamarádské, rodičovské, osudové, nenaplněné i té, která vás zničí. Rozhodně stojí za to si ji přečíst. Ale dočtěte ji až do konce! Já jsem byla první polovinu knihy poměrně rozpačitá a nevěděla jsem, co si myslet. S koncem ale všechny pochybnosti zmizely a dostavil se očekávaný wow efekt. A musím přiznat, že došlo i na slzy.

Hodnocení: 95 %