RECENZE: My jsme legie

Když se mi dostala do ruky kniha s názvem My jsme legie s podtitulem Bobiverzum kniha první od poměrně neznámého autora Dennise E. Taylora, úplně jsem netušil, co od ní čekat. Na první pohled působila trochu jako typické young adult čtení, kam už svým věkem úplně nespadám, ale první dojem může klamat. K přečtení mě přesvědčilo poměrně vysoké hodnocení na Databázi knih i na Goodreads a také fakt, že jí podle statistik e-shopu Knihy Dobrovský kupují příznivci Františka Kotlety, Liou Cch´-Sina či Romana Bureše (což je celkem moje krevní skupina). Pravdou je, že s těmito autory příběh z Bobiverza nemá příliš společného, ale to není rozhodně na škodu.

Kniha je označována jako hard sci-fi, tedy styl více založený na technických a vědeckých údajích, ale nemusíte se obávat, že byste byli zahlceni řadou detailních popisů. Autor pracuje jako programátor, takže se inspiroval množstvím myšlenek z dnešního IT světa, které v jeho budoucím univerzu celkem dobře fungují. Viditelně se také inspiruje řadou současných popkulturních fenoménů, takže v knize najdete mnoho narážek zejména na Star Trek, ale třeba i na Simpsonovy, Vetřelce, Vesmírnou Odysseu, Flashe Gordona, Star Wars atd.

Ze začátku vše vypadá jako typický příběh o zmrazení a následném rozmrazení ve velmi odlišné budoucnosti (konkrétně v roce 2133). Ale následně autor rozehrává velmi originální děj, který vás rychle vtáhne do akce. Ačkoliv se v roce 2133 výrazně změní politická situace na Zemi, autor nás nezatěžuje zbytečnými detaily a soustředí se na samotný příběh rozmrazeného Boba, který se v podobě replikanta (rozumějte replikou původního člověka přehraného do počítačového hardwaru) nejprve sžívá se svým novým tělem a následně se vydává (zprvu i trochu nedobrovolně) zkoumat vesmír, objevovat nové planety, replikovat sám sebe... Ale i bojovat proti nepřátelům, provádět vědecký výzkum, hrát si chvilkami na boha a nakonec se stát i záchranou pro samotné lidstvo. Brzy zjistíte, že možnosti takového replikanta jsou opravdu značné, dá se říci že dokonce nekonečné a autor toho plně využívá.

Vše je založené na poměrně logicky pojatém technologickém základě, příběh svižně ubíhá. Velmi originální je, že někdy v první třetině knihy se rozdělí na zážitky různých replikantů původního Boba, z nichž každý se vydal svojí cestou, ale každý vše popisuje ich formou podobně jako původní Bob. Možná to zní až příliš zmateně, ale opak je pravdou. Příběh Dennise E. Taylora je napsán poměrně přímočaře a obsahuje nejen velkou dávku nápaditosti a neotřelosti, ale i napětí, humoru a překvapivě i několik věcí k hlubšímu zamyšlení. Jak jsem již předeslal na začátku, nejde o náročné čtení ve stylu rozsáhlých ság Dana Simmonse, ale o opravdu příjemnou oddechovku, která určitě stojí za přečtení. Nečekejte ani žádné vztahové komplikace či romantické zápletky, které nás sci-fisty stejně obvykle ani příliš nezajímají ;-) Vše se podřizuje hlavní linii příběhu, kterou autor v tomto díle uzavírá jen částečně a rozehrává si řadu možných scénářů dalšího vývoje do budoucna.

Nezbývá tedy než se těšit na další díly této trilogie, která žádného příznivce technicky laděné sci-fi určitě nezklame. Dokážu si dobře představit, že osloví jak mladší čtenáře, ale i čtenářské veterány, kteří toho již přečetli mnoho, ale přesto určitě ve světě Bobiverza najdou zalíbení.