RECENZE: My všichni neřádi - Narozen, proklet a poslán na smrt

Měl neřádství v sobě. Jeho oblíbeným místem byl rodinný hřbitov, plný nejasných, znervózňujících epitafů těch, kdo zemřeli mladí...

Krvavá kletba

Viníkem se stala kniha. Než se objevila Tragická tradice na pultech knihkupectví, byl Ilvernath zapadákovem, který by málokdo dokázal najít na mapě. Dlouhé věky to bylo tajemstvím, ale nyní tu děsivou pravdu zná celý svět. Ilvernath byl proklet a tato mocná kletba zůstává nezlomená a opakuje se neustále dokola několik století. Každých dvacet let musí sedm nejmocnějších rodin vychovat z jednoho svého člena šampiona, který absolvuje krvavý turnaj, ve kterém se bude snažit pozabíjet všechny své soupeře. Někdy je ten život opravdu výzva.

Zatímco obecné mágie se všude povaluje spousty, té vysoké už je jen špetka a celý ten zbyteček se nachází v Ilvernathu. Přístup k ní je striktně omezen a její moc náleží té rodině, jejíž šampion si dokáže zajistit vítězství v turnaji. Pokud z turnaje nevyjde jeden vítěz, všichni přeživší zemřou pod vlivem kletby a veškerá vysoká mágie zůstane uzamčena po dobu dvaceti let, do chvíle, než nastane čas na další turnaj. Taková jsou pravidla.

Škleby jako šotci. Potichu jak přízraky. Sinalí na smrt. Rozervou ti hrdlo a vysají ti duši...

My všichni neřádi

Magická recenze

Fenomén Hunger Games ukázal, že příběhy o mládeži, co se mezi sebou zabijí, jsou lákavé, takže proč to neokořenit a nedat jim k dispozici nějaké ty magické substance, kouzla, či dokonce kletby. Jaký byl tedy výsledek celého snažení? Naplnily se mé představy o novém díle Mortal Kombat ve verzi young adult?

Být pozitivní je občas nuda, takže si říkám, proč nezačít s negativy. Celý příběh střídá pohledy čtyř hrdinů/šampiónů, což je super, protože je můžeme lépe poznat, ovšem problém je v tom, že v turnaji se ocitne celkem sedm postav, takže je celkem snadné uhádnout, kteří šampioni budou pravděpodobně obětování jako první, což jsem pokládal za takový autospoiler, ale určitě to není něco, co by nějak zásadně kazilo celkový prožitek, avšak malým mráčkem na jinak azurové obloze to nazvat lze.

Poněkud větším, téměř až bouřkovým, mrakem byl závěr knihy, který nic neuzavíral, naopak nechal všechno otevřené dokořán. Jedná se sice o dvoudílnou sérii, takže se dějové linky snad uzavřou v pokračování. Bod, ve kterém autorky první část uzavřely, je poněkud nešťastný a napadá mě hned několik „konkurenčních“ sérií, které si s tím poradily lépe.

Žaludek se mu sevřel strachem. Ten hlas chraptěl a zněl stejně znepokojivě jako škrábání větví stromů o okenní tabule nebo vlčí vytí v dálce...

Závěr s pozitivním nábojem

Příběh umí být temný a vykresluje svět, který je temnotou a zkažeností prosycený skrz naskrz. Ze své podstaty člověk, jenž je celý život připravován na to, že bude muset zabíjet své vrstevníky, nemůže být nějakou sluníčkovou bytostí. S touto poměrně jednoduchou myšlenkou pracuje příběh bravurně, takže vidíme pokřivené, zlomené a rozpolcené mladé duše, které byly nuceny k něčemu, o čem vědí, že není morálně správné. Na druhou stranu drtivá většina z nich touží po slávě. Chce, aby to byla jejich rodina, která ovládne mocnou vysokou mágii a bude mít nad všemi navrch. Co proti tomu znamená trocha té prolité krve, že?

Temný svět Ilvernathu mě zaujal více, než bych očekával a všechna ta kouzla a zaklínadla mě dokonale pohltila. A pokud člověk zrovna neholduje fantasy žánru, může si i tak knihu užít v podobě silného sociálního dramatu plného bolesti, citového strádání a rodinných křivd. Když se nad tím zpětně zamyslím, musím říct, že magie jako taková funguje v příběhu spíše jako zajímavé koření, protože prim hrajou vztahové patálie mezi šampiony a jejich rodinami. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 80 %