RECENZE: Mýtné

O autorce

Americká autorka a blogerka Cherie Priest (1975) vytvořila od roku 2001, kdy jako čerstvá spisovatelka dokončila univerzitu, již více než dvacet knih. Většinou se jedná o gotické, stempunkové a sci-fi romány. V případě Mýtného (The Toll) však jde o nefalšovaný americký horor. A náš knižní trh může být pyšný, protože jsme prozatím jedinou zahraniční edicí, ve které Cherie Priestové tento román vyšel. Ostatně, jak každý čtenář fantasy asi ví, boduje u nás svou sérií Mechanické století již od roku 2011, kdy zde nalezl místo její první svazek – cenami ověnčený Zemětřas. Pojďte tedy se mnou, do světa snů i nesnů, který bude stejně nekonvenční, jako je sama jeho tvůrkyně.

Vyprávění

Příběh začíná na zahrádce. Dvě, zdá se milé dámy v letech, Daisy a Claire, se o ní starají, a to dosti osobitým způsobem. Stejně tak, jako o svého sedmnáctiletého kmotřence Camerona. Povídají si neustále o jakémsi (zatím) nejasném bezpečí a nebezpečí a Cameron jen poslouchá, popíjí Jacka Danielse a myslí si své.

Co ti o zahradničení nikdo neřekne, je kolik havěti musíš zabít, když to chceš udělat pořádně.“

Mezitím, kdesi uprostřed močálů, poblíž národního parku Okefenokee, jede po silnici č. 177 auto. Sedí v něm mladí novomanželé Titus a Melanie. Vše se zdá být normální, těší se na své líbánky, trochu se popichují, nic neobvyklého. Snad jen divné chrastění a šumění v rádiu, jako by snad něco naznačovalo. Když se ale silnice zničehonic povážlivě zmenší a před nimi se objeví úzký starobylý most, na jehož konec nelze dohlédnout, Titus s Melanií hodně znejistí. A mají proč! Titus se totiž najednou záhadně probere z podivné mdloby a zjistí, že Melanie beze stopy zmizela. A most jakbysmet.

Čelním sklem viděl pouze jeden pevný bod kdesi daleko vpředu, nejasný kruh bez jakýchkoliv detailů či barev. Pouze pohyb, a všechno kolem se také pohybovalo. Ano, byl to tunel. V tunelové vizi. Rotující tunel, jako atrakce na pouti či v zábavním parku – akorát že tohle nebyla žádná zábava.

Vyděšený Titus zavolá místní policii z blízkého městečka Staywater, načeš se rozběhne rozsáhlé pátrání, jak má být. Jenže, ona se postupně začnou odkrývat taková tajemství, jaká vám rozhodně radost neudělají. A přestože místní obyvatelé nic nevědí a vědí přitom vše - v močálu prý něco je, ale most to není - mýtné musí zaplatit všichni, třebaže jen jednou za třináct let… 

Její ruka vystřelila dopředu, ale na tom nehostinném parkovišti, kde už nesvítily žádné cedule ani vzdálené pouliční lampy, Cameron zhola nic neviděl. Chňapla ho za ruku a pevně ho stiskla. Ztlumila hlas, jako by se bála, že někdo za zdmi zavřeného baru by ji mohl slyšet. Vezmi mě s sebou k vám domů….

Recenze

Do knihy se začtete hned na začátku a nepřestanete, dokud neskončí, to vám slibuji, ale pořádně se připravte! Dejte si něco sladkého a meduňkový čaj - protože to, co vás čeká v závěru, bude pěkný nápor na nervy. Svou důležitou roli tu sehrají všichni protagonisté, včetně krokodýlů, jednoho psa a možná že i čarodějnice. Můžete mi však věřit, že městečko Staywater si svůj „poklid“, ani své zavřené muzeum panenek, či knihovnou plnou pavučin, natožpak jediný místní bar „U Žíznivce“, vzít nenechá. A tak vlastně všechno dobře dopadne…anebo ne?

Měla pravdu. Jakmile se jim úzká pěšina začala ztrácet před očima, jeho tělo se pomalu potápělo. Pokud už na něj někde podruhé čekal posmrtný život, nebyl žádný důvod nechat ho tam odejít v celku.