Pán much. Zvládnou děti vybudovat fungující společnost, nebo se pokus zvrhne v tragédii?

Naplnění dětského snu

To, co vypadá jako ráj na Zemi, o kterém sní snad každé dítě, mimo jiné i hlavní postava dvanáctiletého Ralpha, se ukazuje v daleko temnějším světle – v kontrastu s popisy okouzlující přírody, které ač jsou poměrně časté, nijak zvlášť neobtěžují. Ba naopak pomáhají čtenáři vžít se do situace.

Pojďme si ale nastínit děj pěkně od prvních stránek. Kniha nám podává nejasné informace o čase, ve kterém se odehrává, ovšem víme následující: důsledkem nehody se letadlo se skupinou chlapců zřítilo na pustém ostrově. A vzhledem k tomu, že se zde nenachází žádný dospělý, jsou děti nuceny si vládnout samy.

Jako svého náčelníka si volí sebevědomého Ralpha a vytváří si pravidla, která by měla zajistit žádoucí chod nově vytvořené společnosti. Svolávají shromáždění, kde se  usnáší na všem, co je třeba, jako například stavba přístřešků a neustálé udržování doutnajícího ohně.

Jak čas sám prozrazuje, nejenom že se každý radši baví, a pouze Ralph, Čuňas a Simon jsou ochotni dodržet své závazky, ale na povrch také vyvstávají první pochybnosti o úžasném životě v divočině v podobě obav těch nejmenších. Pravidla pro některé přestávají platit, až jsou roztříštěna na střepiny a ponechána zapomnění.

Ztracené iluze

Pro vydělenou skupinu lovců se prvotní rozmařilost a touha po mase stává posedlostí a neutuchající chtíč nabývá obludných rozměrů. Vše se podřizuje touze zabíjet. Stojí tu tedy proti sobě Ralphova rozvaha a rozum na straně jedné a Jackova lovecká dychtivost a pudovost na straně druhé.

A ačkoliv čtenář pořád doufá, že další věty přinesou něco pozitivního, nic takového se nekoná. Naděje na vysvobození je mizivá a situace na ostrově, která od začátku nebudila dojem naprostého zalíbení, se neutěšitelně zhoršuje. Možná proto, že i jejich vůdce přestává věřit tomu, za co tak oddaně bojoval, a začíná podléhat sžíravé letargii.

Jsem přesvědčena, že autor nám chtěl ukázat, jak moc je zlo zakořeněné v člověku, ačkoliv my sami si to mnohdy nepřipouštíme. Velký důraz ale přikládám i tomu, že je na každém z nás, zda se mu poddáme nebo zůstaneme věrní morálním hodnotám, které v nás ovšem nejsou tak hluboko zapuštěny.

Dílo není ale jen pesimistická obžaloba nejnižších pudů. Ralph, Čuňas a Simon totiž zosobňují nejen poslední zbytky humanity, ale především naději na vysvobození.

Černá ovce

Myslím, že je třeba se pozastavit nad rolí Čuňase, vyvrhela, jehož jméno nikdo nezjišťuje a jenž neustále zdůrazňuje dobré vychování. Jeho protivná mluva a rozdílný vzhled vzbuzují v ostatních chlapcích mírnou, posléze stupňující se, nelibost. Je mu možná i neprávem přisouzena role omegy, a to i navzdory inteligenci, které si je ve skrytu duše vědom i sám Ralph.

Za hranicí lidskosti

Jak je známo, Golding pracuje s námětem tvrdohlavého prosazování jedincovy vůle, což se projevuje i v Pánovi much a pro hlavní postavy je to klíčová vlastnost, která je však posunuje právě za hranici lidskosti, a dochází tak k vytvoření obrazu antiutopie.

Knihu bych tedy doporučila každému jako varování před barbarstvím, jež může ohrozit i tak vyspělou společnost, jakou je ta naše.