RECENZE: Rohy – vyhánění čerta ďáblem

Ale jestliže Bůh nenávidí hříchy a Satan trestá hříšníky, nejsou oba na stejné straně? Není soudce a popravčí v jednom týmu?

Faleš zabíjí lásku

Kdysi byl život krásný, měl lásku, rodinu i přátelství. Poté přišla hádka, jedna opilecká noc, na kterou nezůstaly vzpomínky a rázem se pro Iga Perrishe vše nenávratně změnilo. Už je to rok co našli jeho lásku mrtvou a znásilněnou u cesty, už je to rok co byl zproštěn viny za vraždu, kterou nespáchal, avšak městečko, kde Ig strávil celý život, je přesvědčené o opaku, pro všechny jeho známé je sadistické prase, jež nemá nárok na byť jedinou molekulu kyslíku.

No jo, ale kde leží pravda? Kdo je tedy vrahem? Opravdu v tom nemá prsty sám Ig, když má onu noc v opilecké mlze? A proč mu na hlavě rostou ty ďábelské rohy? Jak sami vidíte, tady je toho špatně mnohem víc, než se na první pohled zdá a pro každého čtenáře se v knize schovává spousta odpovědí, a možná že některé z nich ani nebude chtít znát. Ig má rohy, opravdický rohy, které působí jako přijímač zlých myšlenek na každého, koho se dotkne. Pokud máte nějaké ošklivé tajemství, raději se mu obloukem vyhněte.

Spatřil Leea skrz tetelící se vzduch stoupající z asfaltu jako zkreslenou, zvlněnou siluetu, mihotající se na pokraji skutečnosti, samotná duše, ne celý člověk...

Rohy

Pekelná recenze

Hill si mě opět omotal kolem prstu, zobal jsem mu z dlaní, prostě jsem mu to opět sežral i s navijákem. Mám nutkání zbytek tohoto textu věnovat postavám, protože si to zaslouží, a začnu Igem, který se mi měnil před očima. Vtipné je, že se neměnil samotný jeho charakter, ale náhled, který mi na něho postupně poskytoval autor. Jelikož jsem si nepřečetl anotaci ke knize, neměl jsem zkreslený pohled na věc, nebo možná měl, to asi záleží na úhlu pohledu. Každopádně hned na počátku jsem z Iga cítil špinavost a zkaženost, a díky tomu pocitu jsem si myslel, že vím, o co tady jde, jenže to bylo, jak asi tušíte, úplně jinak. To, jak autor pracoval se současností a do toho vsouval střípky minulosti, bylo sice malinko zmatené, ale ve výsledku velice komplexní a dohromady se to slilo v obří fresku, která prozradila úplně vše.

Kromě Iga je další hvězdou příběhu chlapec jménem Lee a na jeho charakteru se Hill taktéž řádně vyřádil, přičemž to nejlepší si nechal na poslední třetinu příběhu, ve které jsou kapitoly napsané z Leeova pohledu, a to je velice fikaná strategie, kterou sakra cením, protože je v ní ukázaná ta pravá, surová realita života, kdy si myslíte, že někoho znáte, víte jaký je, ale ve skutečnosti nevíte ani prd, a vidíte co vidět chcete. Mám neskutečnou chuť u Leea ještě zůstat a víc se rozpovídat, ale tím už bych vám zkazil to kouzlo poznání, které vám musí odhalit kniha, nikoliv užvaněný recenzent.

Mše skončila a hlasitost hovoru se zvedla jako hladina vody ve vaně, kostel se stal nádobou o určitém objemu a jeho přirozené ticho rychle narušil hluk...

Závěrečný tanec

I když jsou Rohy především tanečkem mezi dvěma kohouty, je zde přítomen i prvek osudové lásky, která je románově tragická a krásná zároveň.

Poslední silná myšlenka, kterou chci do této recenze vložit je fakt, že mě tato kniha donutila přemýšlet o ďáblu v úplně jiném světle, který už není tak plochý a černobílý. Samozřejmě příběh nepostrádá jakýsi magický prvek a symboliku, ze které asi nebudou mít křesťané radost, přičemž to výsledné, co z toho vyplyne, je známá teze, že aby dobrý porazil zlého, musí se stát také zlým. A nastavování druhé tváře? Na to se tady rozhodně nehraje. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 90 %