Střet Myslí: Příběh robota, který viděl víc seriálů než vy

Vtom se zpod listů vynořila téměř desetimetrová postava pokrytá obrovskými bodlinami. Ješteže nemám klasický zažívací trakt jako člověk, protože jsem se tak vyděsil, že by ze mě asi něco nechtěně vypadlo...

Dobrodružství pokračuje

Je to už nějaký pátek, co si Robokat hacknul svůj vlastní systém a stal se nezávislým robotem (nebo taky vzbouřenou jednotkou na útěku, jak hlásají zprávy) a za tu dobu si už mnohokrát ověřil, že ať jsou lidé hodní či zlí, ve většině případů budou hodně otravní. Snad jen s výjimkou doktorky Mensahové, ta svoji otravnost dokáže stáhnout na minimum.

Nějak se stalo zvykem, že při cestě hledání klidu se stává jeden průšvih za druhým, a místo toho, aby si Robokat dal volno a věnoval čas sledování zajímavých seriálů, vrhá se z jedné mise na druhou a i když si může dělat, co se mu zamane, v podstatě je stále tím, k čemu byl stvořený – bezpečnostní jednotkou.

Tentokrát se ale stalo něco hodně divného. Při dokončování posledního úkolu narazil na hodně zapeklitý problém, jeho nejbližší přítel ART, což je tranzitní robot vesmírné lodi, se dostal do nebezpečí. A co je tedy ten zapeklitý problém? Ukázalo se totiž, že i vzbouřená bojová jednotka se může dostat do slušné deprese. Znamená to tedy, že Robokat je stejně otravný jako lidé? A co se vlastně stalo s ARTem?

Neustále jsem se snažil namluvit si, že už mám všechno pod kontrolou, že mnou trochu otřásl ten náhlý výpadek a následný restart, ale kdo ví? Možná jsem fakt jenom pitomec...

Recenzování 5.0

Na startu byla z mé strany natěšenost a velký zájem, vše se rozjelo nadějně a já větřil zajímavou zápletku. Tematika robotů mě vždycky přitahovala a když začínal mít Robokat obavy o svého kamaráda, vypadalo to na slušnou jízdu, která půjde do hloubky. Chvilku to takové opravdu bylo, jenže jak čas a kapitoly plynuly, příběh začínal nabírat poněkud jiný, ne tak příznivý kurz. Začalo přibývat neznámých postav, zápletka se začala banalizovat. Připadal jsem si jako při sledování svého oblíbeného seriálu, a i když sice běžela zrovna jedna ze slabších epizod, i tak jsem to celé dokoukal, protože když už nic, mohl jsem si užít nějaký čas se svým oblíbeným hrdinou. Víc v tom ale už nebylo.

Musím se usmívat nad touto paradoxní situací. Hned od prvního dílu jsem si přál, aby měl Robokat pořádnou románovou „stopáž“, jenže se ukázaly dvě zásadní věci: To že by si měl člověk dávat pozor na to, co si přeje je opravdu zlaté pravidlo a někdy je zkrátka to, co vnímáme jako slabinu, spíše předností. Jednoduše řečeno se mi to zdálo zbytečně moc natažené, nafouklý prostor, který nebylo čím vyplnit. Pořád to byl ten starý dobrý Robokat, který čiší ironií a pro sarkastickou poznámku nejde daleko, ale ztrácelo to šmrnc, protože některé narážky se opakovaly až moc často.

Někdy mi připadá, že lidi na všechno reagují se zpožděním, a připouštím, že za to může rychlost mého procesoru. Tentokrát ale postupovali vážně pomalu...

Konečné brblání

Nelámu nad sérií hůl, pořád mám za to, že autorka stvořila neskutečně cool postavu, se kterou můžeme zažít spoustu dobrodružství, jen je zkrátka potřeba nespoléhat se jen na humorné hlášky a doplnit to celé nějakou pořádnou zápletkou, jež nebude spočívat v zachraňování v podstatě neznámých postav. Na druhou stranu odhalování a budování vztahů mezi roboty bylo super, a pokud se budoucí příběhy budou věnovat tomuto fenoménu, má láska a důvěra ve svět bude opět obnovena. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 68 %