RECENZE: Žhářka

Znovu se ohlédl. Zelený vůz se trochu přiblížil. Záda a ruce se mu potily stále víc. Kdyby toho věděli tolik, kolik si myslel – kdyby věděli, jak malý nátlak by jim na něj stačil – asi by se ho pokusili sebrat hned teď…

Příběh

Andy McGee, přestože není hlavní postavou příběhu, ztratí svou dominantní roli teprve až na jeho konci. Nechci ale předbíhat. Od samého začátku bude totiž život malé Charlie, jeho dcery, záviset jenom na něm. On i jeho budoucí manželka se v mládí jako studenti zúčastnili pokusu jisté laboratoře zvané Dílna, na nich samých. Šlo o jakousi drogu, která u nich následně způsobila ne příliš výrazné, ale hodně zvláštní schopnosti. Zároveň ovšem natolik zamíchala jejich chromozomy, že Charlie, která se jim později narodila, získala velmi silnou schopnost pyrokineze. Neboli schopnost vyvolat oheň. U Charlie se tak však děje pouze, když se rozzlobí, a to už od narození… Že i to se změní, se dozvíte na konci, ale to už zase předbíhám.

To je jedna z mnoha věcí, které stále nechápete, kapitáne Hollistere. Faktorem X se ve svém postexperimentálním životě stal Andrew McGee. A faktorem Y Victoria Tomlinsová – faktorem také ovlivněným, ale jiným způsobem, než k tomu došlo u jejího muže. Ona si udržela nepatrné telekinetické schopnosti. On si zachoval středně silné schopnosti mentální dominance. Ale ta malá holka…ta malá holka, kapitáne Hollistere…co je vlastně ona? To nevíme. Ona je faktor Z.

Vše začíná napínavou scénou, kdy Andy s Charlie v náručí, utíká před agenty Dílny. Už je skoro mají, ale Andy využije zbytků své schopnosti tzv. ponoukání, při němž přiměje dotyčného udělat a myslet si to, co Andy chce. Nasednou tedy do taxíku a jedou na letiště. Charlie okamžitě usne a Andy musí čelit šílené bolesti hlavy a krvácení z nosu, které po ponouknutí vždycky má. A proč se je agenti vlastně snaží dostihnout? Protože potřebují Charlie, či spíše její schopnost, aby jim sloužila ke státním účelům jako nebezpečná mezinárodní zbraň.

Co bude dál, a jak tento příběh skončí, jsem vám už malinko napověděla, ale jestli myslíte, že vám to prozradím, tak se šeredně pletete. Stejně jako budou šeredně popletení agenti z Dílny. Nenechte si to ujít, ale tohle vám myslím napovídat nemusím. Bude to napínavé, konec však, ačkoliv hodně drsný, zůstane zároveň tak trochu otevřený, abyste měli o čem přemýšlet. Ostatně takhle to Stephen King umí.

Verdikt

Román Žhářka jsem vnímala opět jako klasickou Kingovku. Nacházela jsem (jistě ne náhodnou) podobnost s dalšími jeho díly jako Carrie, Holčička, která měla ráda Toma Gordona či z těch novějších např. Ústav. Stephen King má zkrátka svůj rukopis, a to je dobře.

Líbí se mi, jak řeší nikdy nekončící boj hlavních hrdinů proti systému, který je podle něj špatný a podlý. Důvodů ke svému postoji má autor víc než dost, a v tomto konkrétním případě je má dokonce i podložené. Vždyť není žádným tajemstvím, že se v 80. letech prováděly na studentech testy drog a další experimenty, o čemž vám Stephen King rád povypráví ve svém Doslovu.

Moc hezky a nezvykle citlivě popisuje také vztah/lásku mezi Andym a Charlie, tedy otcem a dcerou. Jejich vzájemné obětování se a vnitřní boj je velmi emotivní. Oceňuji rovněž to, jak se King naplno věnuje i postavám vedlejším – zlý indián a veterán z Vietnamu Rainbird a jeho mistrná psychologická hra, je toho typickým příkladem. Ovšem ani ty postavy, které se v knize třeba jen mihnou, autor nezanedbává. Jednoduše řečeno, Stephen King málokdy zklame a ani já mu tentokrát nemám co vytknout.  

Hodnocení: 95 %