Znáte tu pohádku o bezruké dívce?

Zní vám to morbidně? 
Tak se těště, bude to ještě horší.

Anotace: 
Působivý příběh o nebezpečí slepé víry – a síle víry v sebe sama. Keviniáni připravili sedmnáctiletou Minnow o všechno: o dvanáct let života, o její rodinu, o schopnost důvěřovat. A když se vzepřela, vzali jí i ruce. Teď je jejich Prorok mrtvý a celá keviniánská osada spálená na popel. Detektivovi z FBI je zřejmé, že o tom Minnow něco ví – ale ona mlčí. Hrůzné okolnosti ji dovedly do věznice pro mladistvé, kde objevuje nový svět. Učí se číst, nadávat i přemýšlet sama za sebe. Zjišťuje, že kovové mříže nejsou nic proti svazujícím pravidlům její sekty. A že pokud se dokáže rozloučit s děsivým tajemstvím své minulosti, může mít opravdovou svobodu, o níž vždycky snila.Propracovaný psychologický thriller těží z motivů pohádky bratří Grimmů Bezruká dívka, ale nabízí mnohem víc. Sektu tvrdě trestající neposlušnost, věznici, kde si každý musí vydobýt své místo, aby byl v bezpečí, sympatického detektiva s cukrátky, drzou a nebezpečnou spoluvězeňkyni s pesimistickým pohledem na svět a charismatickou Minnow, která zoufale stojí aspoň o obyčejnou naději na lepší život.

Mé dojmy:
Kniha mě nadchla už v samém začátku. Hned na první straně vidíte obraz dívky, která leží v kaluži krve, nemá ruce, a přesto se vám zdá, že si z toho všeho nic nedělá. Jako by neměla schopnost cítit, vnitřně reagovat, dávat najevo emoce. 

Co je sakra ta holka zač a proč mám pocit, že situace, v níž se ocitla, jí nepřipadá jako něco neobvyklého?
Proč je celá od krve?
Zabila snad někoho, nebo se někdo pokusil ublížit jí samé? 
A jak by vůbec mohla to tělo, co leží vedle ní, tak znetvořit, když sama nemá ruce?

Desítky otázek mi proběhly hlavou a já byla hladová po odpovědích.

„A musíme jí vůbec dávat pouta?“ zamručel jeden z nich. „Koukni, co udělala,“ připomněl mu druhý. „Neviděls to dítě?" Vypadalo, jako kdyby ho přejel náklaďák.“

Hlavní postavu, nám stále ještě jménem neznámou, převezli na policii. Nedokážu vysvětlit z jakého důvodu, ale neměla jsem dojem, že by něco provedla, že by ten hrůzný čin měla na svědomí, ale ona to, bůhví proč, ani na policejní stanici, ani u soudu, nepopřela. 

Tupý výraz ve tváři se mi objevil ve chvíli, kdy začalo vycházet najevo že Minnow Blyová (díky policejnímu výslechu již znám její jméno) se setkává s reálným světem poprvé. Že poprvé ochutnává sladký bonbon, vidí běžně oblečené lidi, zjišťuje, že ačkoliv ji podezírají ze spáchání závažného trestného činu, má také svá práva a nemusí se bát o svůj holý život nebo zdraví. 

A pak je tu Prorok. Jméno, které se objevuje téměř na každé straně, postava, o které mluví s největším pohrdáním, záští, nenávistí, zlobou... Co je to zač? 

V dalších kapitolách pronikáme do Minnowina dětství. Ocitáme se v šíleném prostředí sekty Keviniánů, v nepředstavitelných hrůzách, ve společenství lidí, kterým slova láska, štěstí, rodina, neříkají absolutně nic. Kde jsou všichni bezmezně oddaní Prorokovi, „božímu poslovi“, pro kterého lidský život nic neznamená. Kdo neplní jeho přání, je potrestán krutým nelidským způsobem.

Minnow tedy nevyrůstala tak, jako běžné děti, neměla hračky, nechodila do školy, a co víc, neměla ani maminku s tatínkem. Tedy měla, než se její otec zbláznil a přidal se se k Prorokovi a keviniánské sektě. To bylo Minnow pět let.

A stejně surově, jak to nyní podávám já, líčí svůj život také Minnow Blyová. Jako by vše, co se jí stalo, byly pouhé holé fakty, skutečnosti, které jí nechávají naprosto chladnou.

Vše se změní během jejího pobytu v nápravném zařízení. Mříže pro ni totiž nejsou zdaleka takovým omezením, jako život v keviniánské vesnici. Přichází na chuť životu, emocím, probouzejí se v ní všechny staré křivdy, touhy, pocity, strachy. Stává se člověkem.

V druhé třetině knihy se ve mně cosi zlomilo. Minnow není bezcitná figurka vychovaná krutými pravidly a tresty v sektářské společnosti. Minnow je neuvěřitelně silná dívka, která, možná právě díky jejímu nelehkému životu, nic nevzdává. Nemá chuť „všechno zabalit“, zahodit naději a dál hrát s mimořádně špatnými kartami, jež jí osud přichystal. Chce začít nanovo.

Ale stále tu máme nezodpovězené otázky. Jak se Minnow dostala z prostředí sekty, jejíž hranic jsou rozhodně nebezpečnější než ostnatý drát? Komu patřilo tělo z úvodu knihy? Proč Minnow musí žít bez rukou?

To neprozradím. Povím vám však, že čím více jsem přečetla stran, tím jsem byla nejen překvapenější, ale i zvědavější, jelikož se vyrojily další otazníky.

Tento psychologický román z prostředí nápravného zařízení pro mladé ženy prokládaný Minnowinami vzpomínkami na strašlivý život v keviniánské vesničce mě naprosto dostal. Minnow, dívka, které je 17 a měla by poznávat radosti života, studovat, zamilovat se, užívat si s přáteli, má za sebou víc hrůz, než by bylo únosné v několika životech. 

A vy během knihy doufáte, že si bude moci ty hrůzostrašné roky ještě vynahradit. Že bude mít příležitost. Že nezůstane navždy uvězněná v cele plné trestankyň, které se od ní natolik liší.

Hodnocení:    *  *  *  *  *