Recenze na knihu
Alžběta a Nina Jana Poncarová

Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství. Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všechny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička. Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla. Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války. Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.

Kniha se čte jedním dechem. Až mě mrzí, že už ji mám přečtenou. Krásný příběh, rozuzlený na konci.

Opět dobrá kniha od Jany Poncarové. Mám její knihy ráda. Doporučuji.

Asi poprvé se mi u knížky, v níž se střídají dvě časové roviny, stalo, že jsem se těšila na obě stejně, žádná nebyla "oblíbenější", žádnou jsem neměla tendenci proletět rychleji. Všechno v příběhu bylo uvěřitelné, realistické – děj i postavy. Myslím, že s hlavními hrdinkami se dokáže hodně žen ztotožnit, možná na rozdíl od Eugenie z autorčiny předchozí knížky. :) Když mi zbývalo posledních pár stran, mrzelo mě, že příběh končí, nechtěla jsem se s Alžbětou ani s Ninou loučit. Jsem si jistá, že jsem knihu nečetla naposledy :)

Vše OK.

knížka se přečte jak se říká jedním dechem

Vztah hlavní dvojice, jako babičky a vnučky, mi přišel v první polovině knihy nějakým způsobem podivný. To se ale postupně zlepšovalo :) I když jsem se vždy víc těšila na "historičtější" časovou linku, tak jsem knihu i tak přečetla jedním dechem.

3,5* Tuto knihu jsem četla ušima a z interpretace jsem byla nadšená, Dana Černá je jasná jistota, ale velmi mile mě překvapil i skvělý a velmi příjemný přednes Lucie Štěpánkové. Hvězdičku navíc kniha ode mne dostává právě díky nim. Příběh je to zajímavý a hlavní linka se mi líbila, ale jinak tam bylo příliš nevyřčených věcí – otázek a také taaak obří tajemství, až už mě to nezajímalo a nechtěla jej vědět Mnohdy obsáhlé popisy mi nijak nevadily, užívala jsem si rozvláčnost, ale pokud by se proškrtaly – nechyběly by. Věřím, že knížka, potažmo autorka má své čtenáře, ale já k ním pravděpodobně patřit nebudu, takže s doporučením tady trošku pošetřím.

Jako všechny knížky od Jany Poncarové je i tato moc hezká a čtivá.

Nesmírně dojímavé .