Recenze na knihu
Posedlost Tony Parsons

Za mě je tedy tato kniha velkým doporučením. Nejenže mi sedl styl psaní autora, ale také námět na případ, který byl v knize vyšetřován, byl zajímavý. Autor se skutečně věnuje příběhu a samotnému případu a zbytečně nezabíhá mimo téma. Jako čtenář tak máme možnost se plně soustředit jen na vyšetřování samotného případu, které v tomto případě nabídlo mnoho různých motivů. Neotřelé prostředí také nabídlo mnoho postav, které bylo možné do zápletky zapojit, a mnohokrát zamíchali s již rozdanými kartami. Po prvních několik stranách jsem měla pocit, že motiv únosu je naprosto jasný a pachatel také. To se ovšem po dalších kapitolách změnilo v chvílích, kdy přibývali další postavy a další informace. Svou teorii jsem několikrát změnila a i přesto jsem pachatele a jako spolupachatele neodhalila. To je pro mě vždy velkým plus. Pokud autor dokáže utajit skutečného viníka a udržet čtenáře v napětí až do poslední strany. Samozřejmě pak musí následovat detailní vysvětlení všech vodítek, což v tomto případě nechybělo. Co mi v knize chybělo, bylo osvětlení situace, která se stala jeho šéfové Pat. Ovšem, jedná-li se o sérii, lze předpokládat, že reakce na tento čin se dostaví později a nezůstane bez postihu. Další, co musím před svým konečným verdiktem zmínit je Maxova dcerka. Tu jsem si zamilovala od první stránky. Její vedlejší příběh vezme se srdce nejednoho čtenáře. Statečně se vyrovnává s rozvodem svých rodičů, s nezájmem matky a se staršími spolužáky. Je to malá hrdinka! Je to jedna z postav, která se autorovi povedla a já se těším, až si o ní v dalších dílech přečtu. Stejně tak jsem si oblíbila i Maxe, který se sice bezhlavě vrhá do nebezpečných situací, ale i tak nezapomíná na zadní vrátka. To mi u něj přišlo velmi sympatické a v knihách to nevídám často. Podtrženo sečteno 4,5/5 hvězd. Doporučuji!