Recenze na knihu
Případy Rosalind Krayové 3: Hlava plná strachu Rob Ashman

Další díl opět nezklamal - hlavně koncem. Bohužel chování Roz je děsivé a divím se, že při konzumaci takového množství alkoholu a nejedení nezkolabovala. Autor tentokrát zabrousil i na misi v Afghanistánu, kde to vážně mělo k nějaké obnově hodně daleko a dokázal tak vykouzlit pochopení, proč se vojáci vrací tak zlomení. Další linie sleduje i prapodivná soudní rozhodnutí, kdy vítězí zločinec. I tady v půlce knihy je pachatel odhalen, ale i tak dokáže policii vodit za nos.

Kniha Hlava plná strachu byla první, kterou jsem od Roba Ashmana četla. Musím se přiznat, že mě nejvíc zaujal obal, ale to, co bylo uvnitř, taky stálo za to. Nejedná se o úplně dlouhou knihu, má jen asi 250 stran, ale příběh je popravdě docela nadupaný; sledujeme pohledy dvou hlavních postav, vyšetřovatelky Roz Krayové (její část je psaná ve 3. osobě) a vojáka Alexe Jarroda (jeho část naopak psaná v osobě první, takže sledujeme i jeho myšlenkové pochody). Alex je voják, který trpí PTSD, a i když jsou jeho vraždy promyšlené a on v nich vidí vyšší smysl, jde vidět, že neuvažuje úplně jasně, a posttraumatický syndrom docela zamlžuje úsudek. Na jednu stranu jsem chápala jeho vzbouření proti soudnímu systému, protože co si budeme povídat, ani u nás nefunguje zrovna ideálně, ale na druhou stranu kdyby to takto dělal každý, tak se budeme jenom mstít. Ve zkratce, Alex se rozhodl, že vezme spravedlnost do vlastních rukou a potrestá lidi, kteří dle jeho názoru měli být odsouzen, ale vyvázli jen s podmínkou a mírným trestem. Roz je očividně zkušená vyšetřovatelka, která má ale menší problém s alkoholem a v příběhu se často objevuje i zmínka o jejím mrtvém manželovi. Jde poznat, že tahle kniha není první v sérii (je až třetí), řekla bych, že není problém je číst přeházeně, není tam nic, co by čtenář musel vědět z předchozích dílů. A ten konec? Ten zůstal malinko otevřený, takže věřím, že bude další díl. Ráda si dokoupím celou sérii. Co se týká mého hodnocení, knize bych dala 4 ⭐️ z 5, protože mi úplně nesedělo přecházení mezi první a 3. osobou. Příběh sám o sobě byl opravdu dobrý, takže kdo má rád krimi a detektivky, tak tomu tuto knihu vřele doporučuji.