Recenze na knihu
Až moc dobře Corinne Michaels

Od autorky je to moje první kniha a musím říct, že jsem se do příběhu začetla prakticky okamžitě. Už po přečtení ukázky na internetu jsem věděla, že si chci přečíst víc. Příběh, zápletka i dialogy mi přišly uvěřitelné. Možná jsem jen měla trochu jiná očekávání ohledně hlavních postav. Když se na začátku dozvíte, že je hlavní hrdina hasič, automaticky to ve vás vyvolá určité představy. Tady tomu ale bylo jinak. Rozhodně to nebylo hlavní téma, které by se v knize řešilo. Bude tak záležet na preferencích každého čtenáře, jestli mu to bude vyhovovat. Bavilo mě, že je hlavní hrdina samoživitel a že má své dítě vždy na prvním místě. Právě tato linka mohla být možná ještě o něco propracovanější, hlavně v otázce toho, jak do života dítěte přivést novou partnerku. I tak jsem si ji ale užila. Potěšily mě také vedlejší postavy. Je vidět, že se tu postupně buduje komunita lidí, o kterých si člověk bude chtít přečíst další příběhy.

Nádhera! Jedním slovem, prostě nádhera. Na tuto knihu jsem narazila nahodou a jsem ráda, že jsem do ní šla. Příběh jsem si užila od začátku až do konce. Krásně zpracované vztahy, emoce, přátelství. Chování hlavních hrdinů lze chápat. Ano jedná se sice o hasiče, ale o tom se tu zmíní možná tak 2x. Spíš se zde zaměří na sport. A opět je to kniha, kde vidím, že chlapská parta, která drží při sobě a vzájemně se podporuje, je to nejlepší v životě. Těším se na další příběhy. Jo a spicy scény tu jsou taky samozřejmě.

Pohodová romantika, která ničím neurazí, ale ani nenadchne. Na tuhle knížku jsem se celkem těšila a možná měla trochu jiná očekávání.

Tohle mělo hned několik mých oblíbených tropů....nejlepší kamarád bratra, druhá šance, svobodný táta a k tomu hasič....no pojď do mě. A přestože jsem se na příběh tolik těšila, tentokrát mi to bohužel nefungovalo tak, jak bych si představovala. Ainsley se po čtyřech letech vrací do Ember Falls, aby napsala článek o Lachlanovi, nejlepším příteli svého bratra a zároveň muži, do kterého byla odjakživa zamilovaná. Jenže před čtyřmi lety od něj beze slova odešla. Lachlan je mezitím velitelem hasičů, svobodným tátou malé Rose a na vztahy teď rozhodně nemá náladu. Právě tady mi ale něco chybělo. Příběh začíná prakticky uprostřed jejich vztahu a já se nedokázala úplně napojit na jejich minulost ani na to, co k sobě vlastně celou dobu cítili. Některé věci byly spíš řečené než ukázané a jejich čtyřleté odloučení mi vzhledem k jejich údajnému poutu úplně nesedělo. Více flashbacků a prostoru pro jejich minulost by podle mě příběhu hodně pomohlo. Chemie mezi nimi přitom potenciál rozhodně měla. Bavilo mě jejich škádlení, tiché společné chvíle i to, jak dobře se znali. Jenže jejich vztah se podle mě rozběhl až příliš rychle a já pak postrádala ono napětí a očekávání, které mám u druhé šance tak ráda. Jakmile se dali dohromady, můj zájem trochu opadl. Naopak Lachlanův vztah s Rose jsem si užívala. Je skvělý táta a bylo krásné sledovat, jak moc je pro něj dcera na prvním místě. Škoda jen, že Rose nedostala v příběhu ještě o něco víc prostoru. Moc se mi líbili také Lachlanovi kamarádi a celý jeho tým, takže se už teď těším, kam se série vydá dál. Tohle pro mě tedy nebyla úplně trefa do černého, ale rozhodně to nebylo špatné čtení. Některé části mě bavily hodně, jiné mě nechaly spíš chladnou. Série mě ale zaujala natolik, že jí rozhodně dám šanci i dál.