Anna a Vlaštovčí muž

moc zajímavý a smutný příbeh

Kniha mě zaujala hned svou anotací. Sedmiletá Anna byla na svůj věk v určitých oblastech velmi chytrá, díky svému otci slušně ovládala několik jazyků. Na zadní straně knihy je napsáno, že příběh je nejlepší knihou roku pro mladé čtenáře. Já si myslím, že je rozhodně určena pro všechny, kteří hledají něco trochu zvláštního, místy nerealistického, místy naopak realistického až dost. A to opravdu bez ohledu na věk. Chvílemi vám může kniha připadat trochu jako pohádka, možná i díky té dětské naivitě a nevinnosti, ale rozhodně jí není. Krutost druhé světové války zde autor totiž místy popisuje opravdu syrově a detailně. Což působí hodně kontrastně k některým dalším pasážím knihy, které se právě snaží působit tím trošku pohádkovým dojmem. Vůbec neumím nijak vysvětlit, jaký vztah jsem si ke knize vytvořila. Je prostě zvláštní, úplně jiná než knihy, které jsem dosud četla. Chcete se dozvědět, jaký význam má „cestovština“ a kdo se skrývá za vlky a medvědy? Přečtěte si Annu a Vlaštovčího muže. S knížkou jsem to měla trošku jako na houpačce. Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst. Další, asi největší část příběhu, jsem si čtení užívala. A konec... No ten dle mého názoru autor docela zabil. Nevím, ale ten konec mě prostě otrávil, nemám ráda podobné zakončení knih a jsem z něj dost rozladěná. Proto jsem nakonec dala knížce takové tři lepší hvězdičky, přestože jsem byla rozhodnutá pro čtyři. Knihu vám ale určitě doporučuji k přečtení. Je to zvláštní příběh a já v recenzi dost dobře nedokážu popsat atmosféru příběhu, která na vás bude během čtení dýchat. A přestože mě konec dost rozladil, příběh si v mém knižním světě svoje místo získal a nejspíš se k němu ještě někdy vrátím.

Sedmiletá Anna skončí opuštěná uprostřed Krakova, protože její otec byl právě odveden do transportu do koncentračního tábora. Píše se rok 1939 a pro mnoho lidí začíná peklo na zemi. Kniha osciluje mezi pohádkovým mámením a krutou realitou začátku války, kdy se hrozné věci děly dobrým lidem.

Anna je malá holčička, která se svým tatínkem žije v Krakově. Píše se rok 1939, Anna má sedm let, a nyní ji opustil i tatínek, vzdělaný a velmi inteligentní profesor/filolog. Stále na něj čeká před lékárnou otcova kamaráda, u kterého ji nechal, avšak marně. Nakonec kolem projde muž, který jí „vykouzlí“ vlaštovku, načež Anna přestane plakat a usměje se. Vlaštovčí muž nakonec vejde do lékárny a vyjde bez ohlédnutí. Anna jej však následuje a nakonec se k němu přidá. Spolu prožijí několik let. Na své cestě potkávají nejrůznější lidi, vojáky, žida Hiršla a především všudepřítomnou Smrtku. Vlaštovčímu muži se nakonec začne dařit velmi špatně – duševně, ale Anna jej zachrání jedním velmi chrabrým a smutným činem. Vlaštovčí muž se sice vzpamatuje, ale nakonec Annu zanechá s rybářem, který ji vezme na projížďku po moři – otevřený konec. V knize užívá spoustu překrásných, hladkých slov, které vás při čtení budou jakoby hladit na duši. Myslím, že dospělí lidé si právě tohoto všimnou více, než děti, pro které je kniha především určena. I přes poněkud náročnější a „drastičtější“ scény si udržuje tento jazyk. Užívá zajímavá, bohatá slova a také se zde objevuje několik jazyků – Francouzština, Ruština, Jidiš... I přes trápení na začátku, kdy jsem se do knihy nemohla začít, jsem si ji ohromě užila. Jak už jsem se kdysi zmiňovala, miluju knihy o druhé světové válce a tuhle jsem toužila vlastnit hned po přečtení anotace. Zamilovala jsem si Savitův jemný jazyk, zápletku celé knihy i otevřený konec. Opravdu velmi se mi líbilo, že dokázal představit druhou světovou válku mladým čtenářům, kteří jí nemusejí rozumět (např. Vlci jako Němci a Medvědi jako Sověti). Vím, že pro mnoho lidí je tato kniha zklamáním, ale já musím říct, že jsem si ji užila. Několikrát mi dokonce vyrazila dech. Doporučuji ji nejen již zmiňovaným mladým čtenářům, ale i dospělákům, kteří touží po odpočinku u příjemné knihy.