Krvavá Rose

Za mě je Krvavá Rose přesně ta kniha, kterou čtete a u toho úplně ztratíte pojem o reálném čase a prostoru, takže třeba vlakem přejedete šest zastávek, protože vás děj táhne na ohromnou výpravu epických rozměrů, kde bojujete s monstry velkými jako hrad a pokoušíte se přitom neztratit smysl pro humor. Četla jsem ji týden, protože má sakra víc než 500 stran, ale tak mě to bavilo, děsilo, napínalo a vlastně dávalo všechny emoce ve velikých akčních vnách, ale i v momentech kdy se děj přetočil na smutnou notu. Skvostná práce, která za váš čas jistě stojí.

Je to fajné, příjemně to odsejpalo (no dobrá, někdy až moc) a autor má super humor. Je to něco mezi jednohubkou do metra a epickou bichlí na podzimní víkendy.

,,Tam Hashfordová? Zahrej nám píseň Spolu. Slyšel jsem, že Krvavá Rose hledá barda pro svou skupinu Mýtus. Nechceš to zkusit?" Tam miluje vyprávění o dobrodružství a slávě žoldnéřských skupin. A ze všeho nejvíc miluje skupinu Mýtus, v čele s Krvavou Rose. Dcerou Zlatého Gabea, jednoho Krále z Wyldu. Když se tedy dozví, že Mýtus hledá barda, zkusí svou šanci chytit za pačesy. Konkurz vyhraje, a tak se vydá s Mýtem na výpravu, která může skončit pouze smrtí nebo slávou. ,, Žij rychle a zemřeš včas." Skvělé motto, které se ke knize naprosto hodí. Tak tuhle knihu jsem musela přečíst. První díl Králové Wyldu jsem si totiž naprosto zamilovala. Možná proto jsem obě knihy hodně srovnávala. A možná proto mi Krvavá Rose nepřišla až tak dobrá. Neříkám, že byla špatná, ale na Krále Wyldu za mne neměla. Prvních 200 stran mi přišlo dost o ničem. Některé postavy jsem si hodně oblíbila. I když každá z nich měla nějaké temné stránky. Nikdo nebyl dokonalý. Freecloud a Brune, to byli moji oblíbenci. Rose jsem naopak nechápala a vůbec jsem se s ní nemohla sžít. Byla moc sobecká a jediný její cíl byl vyrovnat se otci. Sarkasmus a černý humor se v knize sice objevuje, ale já to těm postavám nějak nevěřila. Takže jsem se ani tak nenasmála. Svět je pořád stejně dobrý. Má promyšlenou historii, promyšlený řád věcí. Magie a příšery jsou opět super. Druhá půlka knihy, to byl ale zase ten Eames jakého známe. Tato část mne naprosto dostala. Autor se s ničím nemaže, klidně zabije postavu, u které to vůbec nečekáte. Navíc vás čeká epická bitva plná zvratů. Tyhle stránky jsem doslova hltala. A nechtěla jsem, aby to skončilo. I slzy tekly proudem. Úplný závěr se mi také moc líbil. Eames mne znova přesvědčil, že prostě umí. Každou jeho další knihu si ráda přečtu. A teď už mi dejte do ruky meč, najdete vhodnou skupinu, ke které se budu moct přidat, protože bych ihned ta tuhle skvělou výpravu šla také. ,,Přestože strach vyvolává poddanost, ale neplodní loajalitu." ,,Arogance, ta zabila víc hrdinů než příšery." Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host

Volné pokračovaní Králů Wyldu u mě volně pokračovalo do sekce "oblíbené". Mám ráda sarkastické a vtipné dialogy hrdinů, ten svět plný všech fantasy bytostí, na které si jen vzpomenete, a jak to celé společně funguje. Než hlavní hrdinku jsem si víc oblíbila ostatní členy skupiny, ale od toho tam jsou, aby si každý našel svého oblíbence. Jediné, co musím vytknout, je maličko uspěchaný konec, na kterém ale přesto čekalo překvapení.