Píseň oceli

Moc krásná knížka. Trochu jsem ze začátku bojovala se jmény, která si očividně autorka vymyslela. U Cuchenana jsem od začátku do konce přemýšlela, jak to vlastně vyslovovat, vznikaly z toho docela vtipné patlaniny :D Ale příběh knihy je opravdu krásný. Cuchenan a Minangar trochu připomínají Geralta a Marigolda, ale kniha rozhodně není kopie Zaklínače. Postavy jsou krásně propracované a příběhy se krásně proplétají a napojují na sebe i v druhé knize. Rozhodně mohu doporučit!

Kniha mne zaujala recenzemi chválou a po rozladění při čtení Temné věže, mne zajímalo, v čem bude prvotina lepší. A je lepší, daleko lepší. Autorka se velmi chopila fantasy vyprávění. Nesahá po žádných krkolomných fantasy vymyšlenostech a drží se jakoby reálu. Příběh je velmi dobře postaven, vyprávění je příjemné, kniha je super čtivá.

Za mě jedna z nejlepších fantasy. Na začátku jsem se bála, aby autorka moc nekopírovala Zaklínače, ale rychle jsem si to přestat myslela. Knihu jsem měla přečtenou za dva dny, jelikož jsem musela chodit na brigádu. Příjemně se u knihy relaxuje a velice člověka rozveselí :)

Jsem Minangar, veršotepec z Údolí, snovač velkých příběhů, a především nejskvělejší vypravěč široko daleko. A tohle je můj příběh. Tedy můj a Cuchenana. Uprchlého otroka, ze kterého se stal drakobijce a nakonec i nejlepší ze slavné Dvanáctky pána Dussu. A právě tohle jsou příběhy, které Vám milé dámy, milí páni, budu v Písni oceli zpívat. Tak tohle byla jízda od začátku do konce. Autorka se nijak nepáře s popisem a fungováním světa a na začátku nám ani nijak nepředstaví postavy. Prostě udělá lup, a hned tu máme boj s drakem. Vše ostatní se pomalu dozvídáme až potom. Ale víte co, já to sakra žrala. Kniha je koncipována jako takové dobrodružné povídky barda Minangara a drakobijce Cuchenana. A vy víte, že já povídky moc nemusím. Jenže tady mi to vůbec nevadilo. Sice se jednalo o povídky, ale rozvíjel se i celý příběh. Vztahy mezi postavami, dozvěděli jsme se i hodně z minulosti nejen hlavních hrdinů. Zkrátka byly to takové povídky a zároveň nepovídky. Nevím jak lépe to popsat. Každý příběh byl o něčem jiném a já se tak vždycky těšila na to, co ty dva opět čeká. V knize si přijdou na své i čtenáři, kteří mají rádi mýtické bytosti. Objevují se zde totiž skřítci, trollové, velcí vlci, démoni, čarodějnice, princezny a hlavně draci. Miluji humor, který mezi sebou má Minangar a Cu. Každý je naprosto jiný. Minangar je coby bard strašný záletník, který si nedělá s ničím hlavu. Co na tom, že je jeho vyvolená vdaná, to přece není nemoc. Cu je naopak stydlivý. Bojí se říct dámě svého srdce, co cítí. Je čestný a dělá si hlavu úplně ze všeho. A jelikož jsou jeden druhému naprostým opakem, humor je téměř na každé stránce. ,,Na světě jsou i důležitější věci než ženské." ,,Jmenuj jednu." ,,Čest." ,,Ta je pro ty, co neumějí dostat ženskou." Malinko jsem tu viděla vliv Zaklínače. Minangar mi připomínal Marigolda a Cu zase Geralta. No zkrátka správná dvojka, kterou jsem si naprosto zamilovala. Líbí se mi, že si kniha nehraje na žádnou velkou epickou fantasy. Je to zkrátka taková humorná oddechovka, kterou si většina z vás zamiluje stejně jako já. Za zmínku stojí i nádherná mapa. Už teď se moc těším až se pustím do dalších dílů. Hodnotím 4,5⭐/5