Plyšákokalypsa

Opět skvělá jízda od mistra bizzaro!

Velmi seriózní myšlenka a téma u kterého jsem si říkal to je klasické sci-fi a ne bizardní sci-fi co běžně píše. Poslední třetina příběhu, ale zapadla a dala všemu korunu jak jsem od autora zvyklí. Já jen mohu poděkovat Ježíškovy jaký krásný dárek mi přinesl a nemohu jinak než dát 5/5.

Zkuste si představit, že jste opět malým dítětem. Spíte v posteli, se svým oblíbeným plyšákem, a zdá se vám hrozná noční můra. O tom, že se hračky proti lidem vzbouřily. Vyhlásily nám válku a nepřestanou, dokud lidstvo nevyhladí. Pak se ale vzbudíte. Uvidíte nad sebou stát svého plyšového medvěda, který vám s velkým úsměvem a nožem v ruce říká: ,,Půjdeme si hrát?" A vám začne vše docházet. Noční můra se stala skutečností. Na nic nečekejte, vemte nohy na ramena a utíkejte dokud můžete. Protože tohle není hra, kterou můžete vyhrát. A tohle se stalo i naši hlavní hrdince Julii. Ačkoli ona sama se zachránila, nechala doma své rodiče a známé, které chytré hračky odvedly do vyhlazovacího tábora. Julie se chce ale pomstít a rodiče zachránit. Infiltrovat se mezi nepřítele však není jen tak. Proto podstupuje náročné operace a stává se plyšovou pandou. Podaří se jí rodiče zachránit? Postapokalyptický horor s neobyčejným příběhem. U většiny Mellickových knih jen valím oči a otevírám hubu. Jak tohle může někdo vymyslet? Navíc tak dokonale. Někdy bych chtěla být v jeho hlavě, ale pak dojde na určité, až moc ujeté pasáže a já hnedka otáčím. Ne do jeho hlavy bych se asi vážně netoužila dostat. Co se ale jeho knihám nedá upřít je velká čtivost. Tuhle jednohubku máte za jeden, max dva dny sfouklou jako nic. Skvělá ujetá pohádka pro dospělé. Plná násilí, zvráceností, vulgarismů, stříkající krve, ale i vtipu. Mellick mne opět přesvědčil, že zkrátka umí. Co na jeho knihách miluji je obrovský přesah. V každém jeho díle můžeme najít hlubší smysl všech těch nesmyslů. Nějaké moudro, ponaučení. A musím říct, že to na něm úplně miluji. Budu se opakovat když řeknu: ,,Rozhodně to není čtení pro každého. Ani já bych jeho knihy nemohla číst pořád. Ale jednou za měsíc, dva, je to super poctení.,, Hodnotím: ⭐⭐⭐, 5/5 PS: Autor si mne získal i tím, že v knize zmínil plemeno psa, které vlastním. Skotský jelení pes totiž rozhodně není plemeno vzpomínané v mnoha knihách