Recenze na knihu
Výdech Ted Chiang

Asi jsem ještě moc mladý na to, abych to pochopil. Musím se k tomu vrátit za pár let.

Já mám obecně ráda příběhy, které jsou hlubší než delší. Líbí se mi, když je nereálno propojeno s realitou tak natěsno, že se do světa nereálna vžiji s takovou dávkou reality, až tomu uvěřím. Některé příběhy jsou velmi silné, některé trochu slabší, lehce zdlouhavé, asi jen dva či tři nestály za větší pozornost, ale i tak jsem nenarazila na jedinou řádku, u které bych olitovala, že jsem ji přečetla. Ačkoliv vidím, jak slabé to obecné hodnocení je, připisuji to v tuto chvíli a v tento den především tomu, že zatím kniha neměla příliš hodnotících čtenářů. Nebude to čtení pro každého. Jistě ne pro toho, kdo nerad u čtení přemýšlí, neudrží pozornost nebo krok s hrdiny povídek. Mimochodem - povídky, skvěle zvolená délka. Všechny příběhy řekly to, co říct chtěly, nebylo nutné vatou plnit stránky popisem krajiny, pokoje, hospody...

Mám rád sci-fi, ale tohle se mi četlo špatně. Možná jsem si to měl přečíst v angličtině, protože tématicky by mě to zajímalo.