Recenze na knihu
České sklo Marek Toman

Vztahy mezi velvyslancem v Talinu a jeho podřízenými. Snaha ovládat, manipulovat s lidmi. Každá kapitola je uvedena citátem ze slavného díla o moci (Machiavelli - Vladař, Havel - Moc bezmocných apod.) Samotný příběh by vydal na pár stránek, je vyprávěn právě manipulativním velvyslance po smrti podřízeného, ve které má nepřímo prsty. Necítí vinu, chce i z této smrti pouze těžit, což mu tentokrát nevyjde.

Kniha z velvyslaneckého prostředí by se možná dala označit i jako, (teď v literatuře tak populární) – „autofikce“. Marek pracuje na Zamini, na velvyslanecké misi v Estonsku byl a v postavě Michala Tyrše, mladého diplomata by se jisté autobiografické rysy najít daly. Kniha je vlastně dialog, (respektive spíš monolog), odvolaného velvyslance z Estonska s mladou psycholožkou z ministerstva vnitra. Ta s ním vede „rozhovor“ poté, co se na jeho velvyslanectví stal „smrťák“. S vypravěčem jsem měl zpočátku dost problém, jeho pohled na svět je konzervativně bůmerský. Je to „stará struktura“, která se na Zamini dokázala obratně udržet i během „sametové“ výměny křesel a funkcí. Hrdina příběhu se hbitě přizpůsobil nové situaci, ale „staré myšlení“ a obdiv k „velkému (nevlastnímu) bratrovi“ z východu, mu zůstaly. Číst tedy příběh „jeho očima“ nebylo úplně příjemné. Nakonec ale přeci jen převážila atraktivita pohledu do „velvyslaneckého“ zákulisí a zasvěcené líčení životních strasti a slasti a zákonitostí fungování úzkého kolektivu ambasády. A posléze i detektivní, až špionážní linka příběhu. Jednotlivé kapitoly jsou uvozovány zajímavými citáty týkajícími se diplomacie. Nejvíc je jich od Nicolló Machiavelliho, Henry Kissingera, Mistra Suna a Václava Havla. Když v mém oblíbeném podcastu o literatuře „TL;DR“ Markovu knihu představovali jako novinkový „tip“, zaujalo je že autor knihy je sám diplomat, pracující na Ministerstvu zahraničí, s tím že pohled „insidera“ by mohl být zajímavý. A měli pravdu! Mně jeho pohled do velvyslaneckého zákulisí přišel velmi zajímavý a až odvážně otevřený. V Boskovicích jsem se, (když jsem byl asi v půlce knihy), pak Marka zeptal jestli pořád ještě pracuje na Zamini. Odpověděl mi názvem knihy jiného kontroverzního autora „Zatím dobrý“.