Recenze na knihu
Kdo se ztratí v lese Liz Mooreová

"Osm tábornic. Devět postelí. Přepočítá to ještě jednou. A znovu. Nakonec, když to už nemůže déle potlačovat, nechá na povrch své mysli vyplout jméno: Barbara. Ta prázdná postel patří Barbaře." Tracy přijíždí na letní tábor a ocitá se v chatce s dalšími děvčaty podobného věku. Jednou ze spolubydlících je Barbara, sestra Beara, který se stratil na tomtéž místě před více než deseti lety a dodnes nebyl nalezen. Zní to tajemně a Barbaře to přidává u ostatních táborníků na atraktivitě, dokud ovšem nezmizí i samotná Barbara. Začíná tak rozsáhlé vyšetřování a pomalu se odkrývá skrytá historie tábora i dvou zakládajících rodin. Kdo v tomhle má prsty a co s dětmi udělal? Jedná se o stejného pachatele, který měl na svědomí zmizení Beara, nebo jde o nováčka "v oboru"? Něco podobného jsem ještě nečetla, mám v sobě stísněný pocit i několik hodin po dočtení. Autorka píše skvěle, před očima vám ožívá prostor tábora i okolo něj možná i víc, než vizuál samotných postav. Úplně cítím tu bezmoc, když se ztratíš v tomto lese. Ale i přesto není snadné knížku strávit, nemohla jsem se sžít se střídáním vypravěčů a různých dob i přes to, že byla na začátku každé kapitoly časová osa. Často jsem se musela vracet a dohledávat, abych lépe pochopila. Takže vlastně taková detektivka 2v1? Nutí vás to číst mezi řádky, obviňujete postupně snad úplně každého a ve výsledku vás závěr stejně překvapí a nečekáte to. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Barbary a Judy, která na případu pracovala. Knížka ve mě evokovala další díl televizního seriálu Odložené případy, který naprosto zbožňuju. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐

4,5* „Když se ztratíš, posaď se a křič.“ Jedného augustového rána v roku 1975 zmizne z letného tábora v Adirondackých horách Barbara van Laarová. Rozbieha sa pátranie a s ním aj množstvo otázok. Odišla sama, alebo sa stala obeťou zločinu? Situáciu komplikuje fakt, že Barbara je dcérou bohatej rodiny, ktorá tábor založila a v blízkosti má aj svoje sídlo. Navyše pred rokmi záhadne zmizol aj jej starší brat, ktorý sa nikdy nenašiel. Autorka rozpráva príbeh z pohľadu viacerých postáv, od vedúcich tábora, cez Barbarinu matku, spolubývajúcu v tábore, až po vyšetrovateľov, a v niekoľkých časových rovinách, od 50-tych rokov až po osudné leto v roku 1975. Napriek tejto rozvetvenej štruktúre je román prehľadný, jasne členený a číta sa veľmi ľahko. Nejde o rýchly triler, ale o pomaly budovaný, mnohovrstevnatý príbeh, ktorý si dáva načas. Postupne sa odhaľujú nové zistenia a zaujímavé prepojenia a minulosť rodiny van Laarovcov, najmä záhadný osud jej brata Beara, postupne vychádza na povrch a vrhá nové svetlo na udalosti v tábore aj mimo neho. Silnou stránkou knihy je miestami až tiesnivá atmosféra lesa a tábora, dôraz na psychológiu postáv a postupné odhaľovanie tajomstiev. Autorka pracuje s témami traumy, rodinných vzťahov, viny, či pamäti. Výrazná je otázka spoločenská rovina románu a otázka moci. Prostredníctvom rodiny van Laarovcov Mooreová poukazuje na rozdiely medzi bohatými a ostatnými, na ich moc, vplyv a pocit nedotknuteľnosti. Aj keď záver príbehu pre mňa nebol úplne uspokojivý, nič to však nemení na tom, že ide o kvalitný a premyslený román. Knihu určite odporúčam čitateľom, ktorí majú radi pomalšie tempo, silnú atmosféru a dôraz na postavy a ich vnútorné prežívanie. Nenechajte sa odradiť prípadnou hrúbkou, kniha sa číta takmer sama. „ ... člověk může ve svém životě svobodně dělat, co si přeje, bez ohledu na očekávání druhých.“ Za knihu ďakujem Lucie Plachá a nakladatelství JOTA.