Recenze na knihu
Učedník Jon Echanove

Ještěrka žije na ulici v bandě kluků poté, co mu zemřeli oba rodiče a on zůstal na světě úplně sám. Jsme v Seville 17. století a život tu rozhodně není lehký. Ještěrka se přesto snaží nějak přežít a jeho cíle jsou zpočátku vlastně úplně jednoduché – mít co jíst, kde spát a dožít se dalšího dne. Jednoho dne si ho ale vyhlédne obchodník, který si ho vezme k sobě jako sluhu. Dává mu nejen živobytí a střechu nad hlavou, ale učí ho také základům obchodu a díky němu se Ještěrka postupně dostává tam, kam by se dříve nikdy nedostal. To samozřejmě neznamená, že je najednou v bezpečí a jeho život bude jednoduchý. Jen začíná řešit úplně jiné starosti. A my můžeme celou jeho cestu sledovat společně s ním. Děj knihy je hodně akční. Jedeme sice jen v jedné časové lince, ale to autorovi vůbec nebránilo napsat rozvinutý příběh plný akce, zvratů, bojů a často i opravdu drsných situací. Pořád se něco děje a Ještěrka se dostává z jednoho problému do druhého. Zároveň ale nejde jen o dobrodružství. Hodně mě bavil historický kontext a celkový popis tehdejšího života. Člověk si při čtení uvědomuje, jak odlišný svět to byl a jak málo někdy stačilo k tomu, aby se něčí život úplně změnil. Moc se mi líbily popisy prostředí, měst i samotného cestování. Zaujalo mě třeba to, jak obrovské riziko představovala v té době prakticky každá námořní výprava. Vydat se na cestu zdaleka neznamenalo, že se také šťastně dostanete do cíle. Právě tyhle drobnosti mi pomáhaly představit si dobu mnohem živěji a historická stránka knihy mě bavila možná stejně jako samotný Ještěrkův příběh. Postava Ještěrky je podle mě skvěle popsaná. Na začátku je to malý kluk, který by především potřeboval někoho, kdo se o něj bude starat. Místo toho se musí starat sám o sebe a naučit se přežít ve světě, který k němu rozhodně není laskavý. V průběhu knihy ale sledujeme jeho obrovský vývoj. Z kluka z ulice se postupně stává samostatnější a sebevědomější člověk, který už nepřemýšlí jen nad tím, jak přežít další den, ale začíná mít i úplně jiné cíle a sny. A právě tahle jeho proměna mě na knize bavila asi nejvíc. Celkově je kniha hodně drsná a místy i bolestivá. Život v té době byl podle ní pro lidi, kteří nedostali do začátku zrovna dobré karty, extrémně náročný. Nemoci, bída, hlad, násilí, všude lidé, kteří se nebáli kvůli pár mincím ublížit nebo zabít, a tresty, nad kterými dnes jen kroutíme hlavou. A když do takového prostředí zasadíte malého kluka, jehož největším snem je zpočátku vlastně jen přežít a neumřít hlady, místy je z toho opravdu smutné čtení. O to víc mě bavilo sledovat, jak Ještěrka postupně roste. A nemyslím tím jen věkem. Mění se jeho pohled na svět, jeho cíle i to, co od života očekává. Začíná si víc věřit a zjišťuje, že možná nemusí celý život jen přežívat, ale může od něj chtít i něco víc. A právě tohle je podle mě v knize popsané opravdu dobře. Učedníka doporučuju všem, kteří mají rádi historii, dobrodružství a příběhy postav, kterým osud zrovna nerozdal nejlepší karty. Není to lehké ani veselé čtení, ale mně se kniha četla opravdu dobře. Nejenže jsem si užila samotný příběh, ale zase jsem měla možnost nahlédnout do doby a prostředí, o kterých toho tolik nevím. A hlavně ve mně zůstal Ještěrkův příběh a jeho cesta od kluka, který chtěl jen přežít, k člověku, který si dovolil chtít od života víc. Myslím, že na tuhle knihu budu ještě nějakou dobu vzpomínat.