Recenze na knihu
Zpovědi Catherine Airey

Pamätáte si, kde ste boli 11. septembra 2001, keď svet obleteli správy o útokoch na Svetové obchodné centrum v New Yorku? Práve touto tragickou udalosťou sa začína príbeh od Catherine Airey. Cora Bradyová je šestnásťročné dievča, ktorého otec je po útokoch nezvestný. Matku už nemá a cíti sa stratená a opustená. Jedného dňa však dostane ponuku začať nový život v Írsku. Ešte pred odchodom rozvešia po meste letáčiky s otcovou fotografiou a vydáva sa v ústrety novej životnej kapitole. Príbeh sa odohráva na dvoch miestach, v New Yorku a v Írsku, pričom sa postupne odhaľujú rodinné vzťahy, tajomstvá a udalosti, ktoré ovplyvnili životy jednotlivých postáv. Autorka zvolila zaujímavú a pútavú formu rozprávania. Príbeh nie je lineárny, skáče medzi rôznymi časovými obdobiami a striedajú sa v ňom perspektívy žien z rôznych generácií. Občas som sa musel zamyslieť nad tým, aký vzťah má daná postava k ostatným, no postupne sa dá vo všetkom zorientovať. Veľmi dobre sa autorke podarilo vystihnúť pocity postáv, či už ide o Corinu bezmocnosť v New Yorku, alebo o celkovú atmosféru mesta zasiahnutého tragickými udalosťami. Zaujal ma aj samotný štýl rozprávania. Prevažuje prvá osoba, no v jednej časti sa stretneme aj s druhou osobou, s ktorou sa v knihách často nestretávam. Zpovědi sú príbehom žien, ich radostí, starostí, problémov a neľahkých životných osudov. Sú o rodinných tajomstvách, ktoré môžu človeka pohltiť, o udalostiach, ktorých následky si so sebou nesieme aj dlhé roky, ale aj o tom, ako minulosť ovplyvňuje ďalšie generácie. Autorka zároveň otvára viaceré dôležité spoločenské témy. Na knihe sa mi páčilo postupné odhaľovanie tajomstiev a súvislostí medzi jednotlivými postavami a generáciami. Niektoré súvislosti som si poskladal sám a pri ďalších časových skokoch som dúfal, že sa dozviem, ako sa určité situácie napokon vyvinuli. Ak máte radi hlbšie príbehy o ľudských osudoch, ktoré dokážu chytiť za srdce a zostanú vám v mysli aj po dočítaní, Zpovědi by vás mohli zaujať. Za knihu ďakujem: Beta-Dobrovský. „Lidé potřebují odjet a najít se.“ „Člověk musí být sebecký, aby skutečně cítil, že je naživu. Jinak jen plýtváme časem a to nás užírá.“ „Nesejde na tom, kolik lidí člověk zná, nebo kam jde. Stejně zůstane sám.“ „Jsme jen tak zkažení jako naše tajemství.“ „... skutečný život vás nenechá vzít něco zpátky. Musíte něco pokazit a dál žít se svými chybami.“

Víte jak poznám, že knížka byla opravdu dokonalá? Nepřestanu na ni myslet po dočtení. Když toto píšu, je to 11 dní od dočtení a nebyl den, kdy jsem na knihu nepomyslela. Na knihu jsem se těšila dávno před vydáním v češtině a opravdu je tak skvělá, jak jsem si myslela že bude. Vlastně je ještě lepší. Je to přesně ten typ knihy, jaký já vyhledávám, já miluji když mi kniha něco předá, něco ve mně zanechá, když mě donutí přemýšlet a vyvolá všelijaké emoce. Tady sledujeme takový generační příběh a je tu skvěle vidět jak moc rodinná dramata a tajemství ovlivňují další generace. Sledujeme celkem vlastně tři příběhy, tři ženy, tři generace. Rozebírají se tady důležitá témata jako je nechtěné těhotenství, interrupce, odloučení od rodiny, drogy, a spousta dalších. Je to psané drsně, prostě tak, jak to je, bez obalu. Hrdinky knihy byly neskutečné, uvěřitelné a silné. Samozřejmě i hrdina Michael, to je skvělý chlap. Co se mi také moc líbilo byla doba, ve které jsme se ocitli. New York 2001, Severní Irsko, Irsko, a pak se ocitáme zas v New Yorku, jak ho známe dnes. Ještě chci velice vyzdvihnout kompozici knihy. Já miluji, když děj trošku poskakuje, protože na konci to všechno dává smysl a vy se dozvídáte věci postupně. Autorka píše otevřeně a vy máte pocit, jakoby hrdinové byli s vámi na kávě a vyprávěli vám svůj příběh. Kdo dočetl sem je držák, tahle recenze je dlouhá, protože knížka je opravdu skvělá. Pro mě rozhodně zatím nejlepší za rok 2026 a ostatní knihy se budou muset hodně snažit, aby ji sesadily z jejího místa.