Vox

Daniela Schmidtová

Z hlavní postavy je po většinu její zpovědi – čímž kniha vlastně je – cítit frustrace a vztek nad systémem, který ji a ostatní ženy odsoudil k mlčení. To se podepisuje i na vztahu k jejímu manželovi a nejstaršímu synovi, který se novým režimem nechává ovlivnit a se svou matkou jedná s despektem. Některé tyto pasáže se mi nečetly lehce, a to se nepovažuji za nějak radikálně smýšlející feministku. Autorka o svém románu na svých webových stránkách píše: „Nevím, k jakému žánru bych Vox zařadila, ale představte si Stepfordské paničky od Iry Levina s příměsí Příběhu služebnice od Margaret Atwoodové a špetkou neurolingvistiky a jste na správné cestě.“ Já sama jsem se neubránila srovnání s románem 1984 od George Orwella, na nějž autorka v knize sama odkazuje prostřednictvím úvah hlavní hrdinky.

Celá recenze