Praha město žen

Praha město žen

Minulost Prahy je dlouhá, barvitá a různorodá. Obsahuje významné události i pozoruhodné historické okamžiky, popisuje zásadní dějinné zvraty, bitvy, popravy a osudová rozhodnutí. Sleduje rodokmeny vladařů, šlechticů, válečníků, politiků i měšťanů, kteří na sebe v průběhu dějin tak či onak upozornili. Zachycuje naděje a zklamání jejích obyvatel a líčí příběhy o slavných osobnostech i prostých občanech. Ale v této historii nejde jen o Horymíra, Ctirada a Bivoje, ale také kněžnu Libuši, Šárku a Vlastu. Na listině pražských dějin nejsou podepsáni jen sv. Václav či Karel IV., ale i Drahomíra nebo Ludmila. K významným pražským památkám se zařadil nejenom kostel sv. Mikuláše, ale také klášter sv. Anny. A stejně jako se v Klementinu usadili jezuité, na Hradčanech působily karmelitky v čele s Marií Elektou. Význam svaté Anežky je nepřehlédnutelný a osudy šlechtičen, jako byly kněžna Lichtenštejnská, hraběnka Černínová nebo vévodkyně Savojská, bezesporu stojí za pozornost. Tím však výčet zdaleka nekončí, protože těmto významným ženám v průběhu dlouhých staletí statečně čelily neméně zajímavé ženské postavy možná nižšího původu, nikoli však menšího kouzla – vrhcábnice sv. Jana Nepomuckého, lazebnice Zuzana z Karlových lázní, jeptiška zazděná v Emauzích, bílá paní z Karlova náměstí, další ze Záběhlic či z nedalekých Hostivic, Brigita z Jeleního příkopu, nahá dívka ze Sněmovní ulice, baba z Podbaby a další a další. Mocné vladařky, schopné manipulátorky mužskými protějšky, ale i provinilé vdovy, povětrné ženštiny, bezhlavé ženské přízraky, průsvitná zjevení nebo bezejmenné dívky s pohnutým osudem, ty všechny tvoří nemalou a rozhodně nepřehlédnutelnou část pražské historie, bez níž by Praha nebyla tím, čím je. Řada z nich zůstala na věky věků zakletá v kameni Rusalkou či Terezkou alias Vltavou počínaje a světicemi na Karlově mostě konče. Jen pražské parky, ostrovy a průčelí domů jich skrývají bezpočet; na jedné straně sleduje dění okolo sebe Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská, Otýlie Sklenářová nebo Božena Němcová, na druhé straně přihlížejí pražskému mumraji anonymní ženy, dívky a nejrůznější alegorie zakleté rukou umělce v ženském těle. Každá má svůj vlastní a nezaměnitelný příběh, jenž stojí za to vyprávět.