S láskou 5. - 7. díl Balíček (3 ks)

Ideální čtení na chladné zimní večery. To Jules Wake opravdu umí - jen se zabalit do deky a nechat se přenést do zasněženého Londýna.

Tuto knihu jsem zvolila z důvodu, že jsem byla zvědavá na další knihu od Jules Wake. Četla jsem od ní pod tímto jménem pouze knihu ,,S láskou z Riviéry”, která byla opravdu velmi fajn, a tak jsem se pustila teď v zimě do další. Hlavní hrdinka se mi zalíbila hned na začátku a jelikož mám pozitivní vztah k divadlu, tak bylo opravdu úžasné číst o tomto prostředí. Zároveň se mi velmi líbila romantická linka Violy a Natea, která byla “slow burn”, což mi vyhovovalo. Příběh byl moc hezký, ale byly zde pasáže, které mě rozhodně roznesly na kopytech. Nejhorší bylo, že v situaci, kdy Nate se choval jako idiot a pak se tam objevila další postava, která mě dost rozčilovala, nemohla jsem knihu odložit, protože to bylo opravdu dost napínavé a zároveň pro mě bolestné. Hodně tuto knihu beru jako odpočinkovou, ale připravte se, že jsou zde momenty, kdy nebudete vědět, jestli číst dál anebo knihu odložit. Dávám knize 3,5 ⭐️

Velmi milá knížka! Tento román se nesnaží tvářit, že je vše jen o lásce, ale dotýká se spousty zajímavých témat, pracovního vyhoření, mezigeneračního přátelství, odvržení dětí i jejich osvojení, o tom, jaké to je, když žijete jen prací. Krásná oddechovka bez dramatické zápletky, zato s velkým poselstvím.

Vánoční příběh, který Vás překvapí svou krásou. S chutí jsem se přenesla do knihy k hlavním hrdinům. Viola a Nate se náhodně potkají v metru, aby posléze zjistili, že ona je přiznána z orchestru, aby pomohla nacvičit vánoční představení dětí ve škole, kde Nate má dceru Grace a pomáhá jako rodič dobrovolník. Viola hraje v orchestru na Violu a tak má odpoledne většinou volné. Viola to umí s dětmi a shodou okolností občas vyzvedne Grace ze školy, protože Nateovi odešla chůva. Oba se postupně sbližují, ale jde spíše o společné zážitky s Grace. On je ženatý, přestože žena není již rok doma, je v New Yorku kvůli práci, může se kdykoliv vrátit. Moc mě dojímalo, jaké věci pro ní Viola dělala. Děti nepotřebují moc. Ale musí cítit lásku a vědět, že jim dospělý pomůže. Ani jedno ale od maminky Grace neměla. Bolelo mě u srdce, jak moc byla bojácná, aby neudělala něco špatně. Líbilo se mi moc, jak i ze zakřiknuté Violy se stávala průbojná žena. Nate je skvělý muž a báječný táta. A prostředí knihu jen krásně dokreslilo. Stavění sněhuláka, sníh, Vánoce, představení… Byla to správná oddechovka s pár polibky, ale moc dobře napsaná s mnoha emocemi, láskou, přátelstvím ať už mezi mužem a ženou nebo i ženou a holčičkou.

Jsem moc ráda, že u mě můžu přivítat další romantický příběh z pera mé oblíbené autorky. Její knihy jsou pro mě vždy velkým pohlazením po duši. Julie je za mě jedna z královen romantiky od které čtu vše co vyjde a vždy mě něčím překvapí. Nějak se stane, že Claire, která je doteď nepolepšitelná workoholička zůstane doma na nemocenské, tak se uvolí, a pohlídá dcery své sestře, ta totiž odjíždí do Indie... Ava a Poppy jsou úžasné holky které, ale potřebují, aby se jim někdo věnoval – to se jejich mamince bohužel moc nedařilo. Za to Claire je úžasná. Do role tety se až neskutečně rychle vžila a už za pár dnů jejich soužití přinese kýžené ovoce. Ve škole se obě holky hodně zlepšily a celkově jim tato situace přinesla víc lepšího … Tím, že je Claire doma, začala se víc koukat kolem sebe, a dokonce došlo i na procházky parkem. Tam potkala seniorku Hildu, která je pro mě v celé příběhu hlavní hvězdou. Ona je úžasné sluníčko, která ve svých úctyhodných letech běhá v parku, aby se udržela v kondici. Hilda nenápadně Claire nasměruje, a i ona začne běhat a pohrává si s myšlenkou, že založí PARKRUN, který by mohl změnit životy hodně lidem. Jestli a jak se vše podaří, to si musíte přečíst sami. Kdyby všechny příběhy dopadly tak jak tento, tak by na světě bylo krásně. Každému z nás, kdo tyto příběhy čtou je jasné, že na světě to takhle většinou nechodí, ale je moc fajn si přečíst, že i takhle by to šlo. A někdy stačí i málo, jen přehodnotit svůj život a uvědomit si, co od něj vlastně očekáváme. Že stresy, kterým se zbytečně vystavujeme nemusí být součástí našich životů. Ale to běhání vůbec není špatný nápad… už dlouho bych to chtěla zkusit. :-)