Jana Poncarová je česká spisovatelka a novinářka, která ve své románové tvorbě vychází ze skutečných událostí, historických pramenů, rešerší a rozhovorů s pamětníky. Ve svých knihách se často vrací k českým dějinám 20. století a prostřednictvím osudů především ženských hrdinek otevírá témata rodinných vztahů, svobody, hledání pravdy a vyrovnávání se s minulostí.
Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který vypráví o osudech tří generací žen z brdského podhůří.
Vedle beletrie se Jana Poncarová věnuje také literárnímu dokumentu. S fotografkou Ditou Pepe vytvořila knihy Děvčata první republiky a Vlastní pokoje, které uspěly v soutěži Nejkrásnější české knihy. V roce 2026 vydala také knihu Ženy slova, v níž připomíná pozapomenuté české spisovatelky 19. a 20. století. Společně s historikem Jiřím Sankotem se podílela na knize Deník Věrky Kohnové o osudu plzeňské židovské dívky zavražděné během holokaustu; její příběh později zpracovala také pro dětské čtenáře v knize Tajemství Věřina deníku.
Vytvořila podcast Autoři na cestě, vede kurzy tvůrčího psaní a je členkou Asociace spisovatelů a Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Dlouhodobě je spjata s Plzeňskem a Dobřívem, kde se podílí také na organizaci literárních akcí.