Lovci. Kotletovi geneticky upravení padouši útočí

Takto se o Lovcích vyjádřil šéfredaktor časopisu Pevnost Martin Fajkus. V minulosti jsem si nebyla úplně jistá, na čí stranu přesně se mezi těmito názory přiklonit. Po přelouskání Lovců mám ovšem jasno. 

 

Ocitáme se v Praze roku 2050 a věřte mi, že od té současné se tohle město pořádně liší. Změny jsou celkem zásadní. Především žije v Praze nyní na deset miliónů obyvatel. Na této koncentraci lidí má pochopitelně svůj podíl i fakt, že z východního Slovenska zůstal pouze kráter.

Ohromné přelidnění s sebou přináší i mnohé další nepříjemnosti. Po ulicích se prohání přemnožení zmutovaní potkani, odpad se válí, kam jen oko dohlédne a na pomezí sunnitské a šíitské čtvrti zuří pouliční válka. Co je ale nejhorší, mnoho padouchů nehodlá zůstat pouze u paběrkování. A dochází k názoru, že když už padouch, tak pouze geneticky vylepšený superpadouch.

 

Své by o tom mohl vyprávět hlavní hrdina našeho příběhu, starší inspektor Petr Mlejnek. Ten patří do organizace OBVT, což je zkratka pro Organizaci pro boj s vylepšenými teroristy. Pokud si nechcete lámat jazyk tímto dlouhým názvem, stačí pojmenování Lovci, tak si totiž říkají samotní příslušníci OBVT.

 

Boj proti vylepšeným teroristům je jejich denním chlebem. Tihle superpadouši díky moderní technologii dokáží udělat se svým tělem téměř cokoliv a věřte mi, že to může být hodně velký problém.

 

Díky implantátům se i smrtelná zranění rychle zahojí, místo nehtů superpadouch vystřelí ostré jehlice, z paží vysune katanu k porcování nepřátel, tělo si obrní železnými pláty. Pochopitelně se nejedná o kompletní výčet všech myslitelných vylepšení. Padouši totiž disponují i mnohými dalšími neuvěřitelnými vychytávkami. S geneticky upravenými teroristy jako je Krvavá Máří, Bouchač, Spider nebo Centurion si zkrátka není radno zahrávat.

 

Lovci rovněž podstoupili některá vylepšení, ovšem zdaleka ne v takové míře jako superpadouši. Každé vylepšení totiž něco stojí a rozhodně to není legální. Petr Mlejnek slouží u Lovců už pěknou řádku let a za tu dobu si vybudoval u OBVT slušnou reputaci. Právě je na misi s Alenou Svobodovou a parťákem Františkem Vágnerem. Pražskou interkontinentální, kde se nachází polovina všech finančních institucí, se pravděpodobně pokusí vyloupit Spider, pro Mlejnka celkem známá firma.

 

Mise má proběhnout hladce, ovšem operace končí tragédií. O život přichází Svobodová i Vágner. Spider Lovce velmi nepříjemně překvapí, neboť prošel vylepšením, s nímž nikdo z týmu nepočítal. Mlejnek se na popud své adoptivní dcery Jamahail al- Alcharan Buraheninak vydá do podniku Krysí díra, kde se snaží nemyslet na smrt svých dvou kolegů. Místo uvolnění na Mlejnka čeká šok, který navždy změní nejen jeho život, ale i osud jeho dcery a nejbližších přátel.

Hlavní hrdina Petr Mlejnek je beze sporu velice sympatický. Má tak krásné české jméno, že už jen z toho důvodu ho musíme milovat. Konečně nějaký domácí protějšek Arnolda Schwarzenegera. Další silná postava je Mlejnkova nevlastní dcera Vrána. Ta upoutá svým životním příběhem a IT dovednostmi. Troufám si tvrdit, že Vrána pro mne osobně byla možná ještě o trochu zajímavější než samotný Mlejnek, byť nedostala tolik prostoru. 

 

Oceňuji i Kotletovo rozhodnutí zasadit Lovce do budoucnosti a zůstat přitom v našich končinách. Příběh pak na čtenáře ještě o trochu více zapůsobí. Zmiňované lokality totiž známe a když se pak člověk probírá příběhem dál a dál, uvědomí si, že tenhle kotletovský apokalyptický scénář nemusí být v blízké budoucnosti až taková science fiction.

František Kotleta stvořil příběh, který má říz a neuvěřitelně vražedné tempo. Akce střídá akci a čtenář se od knihy ne a ne odtrhnout. Je to přesně ten druh čtiva, kdy si říkáte: „Ještě jednu kapitolu, a potom půjdu dělat něco jiného.“ Háček je v tom, že Kotleta vám pro samé napětí nedovolí, abyste knihu odložili. Po nějaké době zjistíte, že nic dalšího dělat nepůjdete, protože ji musíte dočíst a zjistit, jak to všechno dopadne.

 

Jak jsem poznamenala již v úvodu své recenze, někteří Františka Kotletu velebí a vynášejí do nebeských výšin. Jiní jej považují za superpadoucha české fantasy. Pro mne osobně byli Lovci velice zábavnou a nápaditou záležitostí, knihou, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Pravděpodobně mi tedy nezbývá, než si vyhledat doma vhodné místo pro umístění relikvií spojených s Františkem Kotletou a přidat se mezi jeho zapálené uctívače.