Kostischrány - Strašidelná pohádka říznutá velšskými mýty | RECENZE

Každý mrtvý, který se ve vesnici objeví, přijde z vlastní vůle.

Svět živých, nebo mrtvých?

S teprve sedmnáctiletou hrobnicí se život nemazlil. Žije na kraji malé vesničky na úpatí nebezpečných hor, oba rodiče jsou po smrti a ona se snaží uživit sebe i své dva mladší sourozence. Po smrti strýce jim na krku zbyly samé dluhy a hrozí, že teď přijdou o dům. A aby toho nebylo málo, do okolí lesa se začnou vracet mrtví. Smrti se Ryn nikdy nebála, ale tentokrát se takzvané kostischrány toulají dále, než by měly a ze tmy se začínají nořit i věci, které měly zůstat pohřbeny. Staré příběhy přitom praví, že kostischrány ožívají kvůli staré kletbě.

Ve chvíli, kdy se útoky kostischrán vyostřují, do vesnice přichází i mladý kartograf Ellis. Ten je odhodlaný zmapovat hory a Ryn požádá, aby mu dělala průvodkyni. I když Ryn zprvu váhá, vidina peněz na vykoupení z dluhů i možného řešení neustávajících útoků nemrtvých ji nakonec přinutí kývnout. A tak se Ellis a Ryn, učenec a hrobnice, vydávají na cestu do temných lesů. Dokážou odolat nástrahám a čelit temné minulosti? Nebo je čeká zhouba a zatracení?

Mrtvé žádný bojovník nezastaví. Ale hrobnice by to možná dokázala.

Když minulost ožívá…

Kostischrány - kniha s nádhernou obálkou, která prolétla instagramem a sklízela při tom samou chválu. Nabízí totiž lehký fantasy příběh, který na vás lehce strašidelnou atmosféru dokáže přenést už při čtení prvních stránek. A díky jeho krásně pohádkovému nádechu dokážete přimhouřit oči a lehké nedostatky autorce odpustit.

Zápletka je jednoduchá, přímočará, a pro pozorné čtenáře místy i předvídatelná. Ale o překvapení tady tentokrát až tolik nejde. Dějovou linku táhne odvážná hrobařka se sekerou a sympatický kartograf s tajemnou minulostí, kteří se vydávají na strastiplné putování. Jsou trochu jako oheň a voda a taky postavami, které si nejde neoblíbit. Postupně budete sledovat, jak mezi dvěma cizinci pomalu klíčí přátelství a možná i něco víc. Příjemnou stránkou věci je, že mimo to, že se odvážně vydají sami vstříc nebezpečí, se opravdu chovají přiměřeně svému věku. Pak je tady ale další zcela nečekaná a nenadále silná postava, která na sebe mnohdy strhla více pozornosti než naši dva hrdinové. Dámy a pánové, tou postavou je koza. Nebudu vám prozrazovat jak a proč, ale slibuji, že se postará o skvělou zábavu, budete jí fandit a budete ji zbožňovat.

Živí mají sklony slibovat něco, co nemohou splnit.

Styl psaní je jednoduchý, font příjemně velký, takže se kniha čte lehce, opravdu jako pohádka. Ovšem ponurou a tíživou atmosféru autorka vystavěla opravdu hezky, takže místy možná budete mít pocit, že se z pohádky stává docela solidní horor. Mrtvými, nebo možná spíše nemrtvými, se to v Kostischránách totiž opravdu hemží. Celou dějovou linku autorka proplétá se starými velšskými legendami i mýty a zběhlejším čtenářům možná připomene Kroniky Prydainu amerického spisovatele Lloyda Alexandra. No, není divu, že v poděkování jej zmiňuje i samotná autorka a její slova ve mně probudila nostalgické vzpomínky na dobu, kdy jsem jeho dílo četla.

Odmítáš být něčím, čím nejsi. A já si jenom přeju, abych dokázal být taky tak odvážný.

Asi nejsilnější z celé knihy je samotné rozuzlení příběhu. Autorka čtenáři poskytla spoustu vodítek, takže závěr možná úplně nepřekvapí. Zato je však doslova prošpikovaný emocemi, které dojem z celé knihy pozvednou o level výše. A poprvé za celou dobu čtení jsem také měla pocit, že to všechno naplno prožívám s Ryn a Elissem. Bylo to hezké, bylo to milé i příjemně strašidelné. Pokud toužíte po lehkém svižném fantasy, které má spád, nebo čtení na sychravé večery, Kostischrány doporučuji. A až při čtení narazíte na afanca…prosím, vygooglete si ho. Stojí to za to!