Měsíční svit nad Paříží vás přivede mezi umělce ztracené generace

Poznáte ale i druhou stranu mince. Život a postoj anglické aristokracie. Přesto půjde překvapivě o čtení odpočinkové, aniž by přitom bylo nudné.

Z konzervativní Anglie do nekonvenční Paříže

Osmadvacetiletá nezkušená Helena, vychovaná v londýnské šlechtické rodině, se po dlouhé vyčerpávající nemoci vydává za svou tetou Agnes do Nice a později do Paříže, aby zde studovala malířství. Tady také potkává svou první skutečnou lásku, která se trochu zkomplikuje. A díky tetě Agnes pronikne mezi pařížskou bohému. Na škole umění pozná své nové přátele, s jejichž osudy se pak po celou dobu budeme setkávat.

Zkrátka zcela jiný svět než takový, na jaký byla doposud zvyklá. A bude se cítit moc dobře. Jako kdyby se zachumlala do hebkého hřejivého svetru. To v Anglii nikdy nezažila. Nekonvenční vztahy a myšlení jako by uvolňovaly napětí a pomáhaly vyrovnat se s následky utrpení první světové války.

Helena pomalu ale jistě poznává také sama sebe a i přes neprůbojnost se z ní začíná stávat osobnost. A i my, jako čtenáři, se budeme muset tak trochu vyrovnat s některými skutečnostmi (milostný vztah tety Agnes s ženatým ruským šlechticem, otevřené vztahy mezi umělci…), které budou i pro nás možná až příliš, natož v roce 1924 v Paříži, nemluvě o konzervativní Anglii.

Setkání s umělci

Velmi mne zaujala postava profesora malířství Fabritia Czernyho. Nejen pro jeho český původ, ale zvláště pro jeho vnitřní i vnější sílu. Ještě zajímavější bude kniha pro milovníky umění. Setkají se s autentickými osobnostmi ztracené generace a jejich příběhy i se souvislostmi, zjevně podloženými autorčinými znalostmi.

Jennifer Robson vypráví o Gertrude Steinové, Ernestu Hemingwayovi, Saře a Geraldovi Murphyových, Pablu Picassovi, Scottu Fitzgeraldovi, Amedeu Modiglianim a dalších, kteří působí ve světě vymyšlených postav jako koření. Doporučuji také určitě přečíst doslov s názvem Paříž a ztracená generace. Odtud si pro ilustraci vypůjčím Hemingwayovu doušku z jeho pamětí Pohyblivý svátek:

Napadlo mě, že všechny generace jsou nějakým způsobem ztracené, vždy byly a vždy budou.

Závěrem mohu jen dodat, že kdo má rád romantiku si přijde na své. Příběh na vás celkově zapůsobí jako pohlazení, kterému uvěříte, a v Paříži té doby se budete cítit velmi příjemně.

Kde se autorka inspirovala?

Kanadská spisovatelka Jennifer Robson měla to štěstí, že ji její otec, významný kanadský historik, již od dětství seznamoval s historií a okolnostmi první světové války. Díky své profesi průvodkyně v Kanadském národním památníku bitvy u Vimy Ridge ve Francii se také seznámila s mnohými veterány, kteří jistě byli zdrojem její velké inspirace.

Později v Kanadě vystudovala francouzskou literaturu, moderní historii a britské ekonomické a společenské dějiny. Postupně napsala čtyři romány. Poslední z nich, Měsíční svit nad Paříží, u nás díky nakladatelství Jota v nedávné době vyšel. Pro mne už krásný název a obal knihy byl mnohoslibný a moje očekávání nezklamal.