Tajemný host – svižný román s příchutí Agathy Christie | RECENZE

Něco, co nejdřív vypadá jako nic, se stane klíčem k odhalení záhady. Jen musíš zjistit, jak jednotlivé drobnosti poskládat k sobě

Za vším hledej pokojskou

Tajemný host pokračuje tam, kde Pokojská skončila. Molly se stala hlavní pokojskou a je na svůj post patřičně hrdá. Její pečlivost a jakási sociální neohrabanost, nic z toho se ani za mák nezměnilo. Hotel Regency grand pořádá velkolepou akci, jejíž hlavním účastníkem je světoznámý autor detektivek, který ale zemře během projevu. Co chtěl světu říci? Nikdo neví. Brzo se ukáže, že se jednalo o vraždu a mezi podezřelými se rázem octne Molly, nová pokojská Lily, ale taktéž zbytek personálu. Vše začne nabírat na obrátkách, když se ukáže, že Molly měla s nebožtíkem společnou minulost. A nejednalo se o nic příjemného.

Významní fyzici mají pravdu – vesmír se rozpíná, nebo aspoň ten můj. Důkazem je počet nových otázek, které mám dennodenně na babičku...

Tajemný host

Zaostřeno na druhý pokus

Nita Prose přivedla na světlo světa velmi zajímavou a sympatickou hrdinku, která se mi dovedla dostat pod kůži. To se ale stalo před rokem a půl. Nyní v ruce držím pokračování a ocitám se malinko v rozpacích. Pomalu si urovnávám vířící myšlenky a přemýšlím, z které strany začít. Příběh se drží hesla – co fungovalo napoprvé, to není potřeba měnit, takže je zde jistá šablonovitost. Opět je zde mrtvola, opět vše ukazuje na Molly. A málem bych zapomněl, opět je zde policistka Starková, která má jasno v tom, že vrahem je pokojská.

Příběh se od šablony prvního dílu částečně odklání tím, že najíždí na druhou dějovou linku, která nám poodkrývá úzký úsek Mollyina dětství, což je zajímavé, ale bohužel málo odvážné, takže se k ničemu hlubokému nedobereme. Na malou chvíli poznáme Mollyinu maminku, ale to je tak krátká epizodka, že skoro nestojí za řeč, i když je poměrně emoční a díky alespoň za ni. Tím zbytkem už asi moc překvapeni nebudete.

Se zrůdami, které vidíte, můžete bojovat nebo před nimi můžete utéct. Ale ty neviditelné jsou nepřemožitelné...

» RECENZE PŘEDCHOZÍHO DÍLU « 

Odhlášení z hotelu

Kniha dělá tak nějak všechno o malinko hůře než první díl. Nejvíc za to asi může fakt, že už zde není moment překvapení a poněkud zvláštní Mollyina povaha už nikoho nepřekvapí. Autorka se rozhodla všechny postavy jaksi zamrazit a charakterově je nechává přešlapovat. Mollyina babička je stále světice, která má moudrou radu pro každou situaci, pan Preston je stále zlatíčko připravený kdykoliv podat pomocnou ruku a Cheryl je pokojská na baterky, která krade spropitné a vy si říkáte, jak je sakra možné, že ji pan Snow dávno nevyrazil. Tajemný host není špatnou knihou, není zbytečně přebujelý, umí být svižný a dokáže zvednout náladu, ale zkrátka se mu nepovedlo překročit stín prvního dílu. Pro někoho to může být výhoda, jestli nemáte rádi změny a chcete si jen užít své oblíbené postavy a přečíst si (zdánlivě) nekonečnou plejádu babiččiných mouder, pak si přijdete na své. Já zůstávám přesně uprostřed mezi zklamáním a nadšením. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.