Úsvit Onyxu - vysoce návyková fantasy romance se špetkou humoru | RECENZE

Sama mezi nepřáteli

Arwen Valondaleová se nenarodila do lehkých časů. Žije ve válce, která se přibližuje k jejímu domovu každým dnem. Až se jednoho dne tahle noční můra stane skutečností a ve snaze uchránit svou rodinu před smrtí se obětuje a vzdá do rukou nepřátelských vojáků. Stává se tak zajatkyní a kvůli svým magickým schopnostem je odvlečena daleko od domova, do nitra říše nepřítele, kde má za úkol uzdravovat raněné. Jak se zdá, jedinou cestou, jak utéct, bude spolupráce s prohnaným spoluvězněm, který nejen že je až nepříjemně opředen tajemstvím, ale umí se Arwen dostat pod kůži mnohem více, než by si přála. Může někomu takovému vůbec Arwen věřit? A dokáže s tajemným mužem spolupracovat a uniknout, aniž by mu přitom zcela propadla svým srdcem?

„Myslíš si, že ti poskytnu pohodlí cely, z níž jsi právě vyklouzla, když nemáš úmyslu dbát mých varování ohledně útěku ani přijmout moji nabídku? Ne, řekl bych, že tě umístím někam, kde to nebude tak… příjemné.”

Ztuhla jsem jako mrtvola.

Mučírna. Místnost, kde se rodil křik a nářek.

Úsvit Onyxu

V moci krále Ravenwooda

Do šutru! Tohle bylo skvělé od začátku do konce. Po Úsvitu Onyxu jsem sahala s chutí na nějakou chytlavou oddechovku, a autorka v tomto případě splnila mé přání do posledního puntíku. Od Úsvitu Onyxu nečekejte nějakou složitou a hluboce propracovanou fantasy, romantika v tomto případě hraje opravdu velkou roli. Nicméně všechno do sebe zapadá přesně jak má a funguje to perfektně.

Kate Golden si mě dokázala namotat kolem prstu doslova od první strany, a to hlavně díky svérázné povaze hlavní hrdinky Arwen. Arwen je tak trochu divoška, nešetří sarkasmem a občas mluví a jedná dříve než myslí. Odvaha jí mnohdy nechybí, ale hlavu má také plnou obav a nejednou musí překonávat své vlastní démony. Nebudu chodit okolo horké kaše, přesně tohle je typ hlavních hrdinek, které mě baví, a i v případě mužského protagonisty Kanea to taky byla trefa do černého. Kane má své kouzlo, spoustu tajemství a vždy nějakou pohotovou odpověď pro Arwen, díky čemuž jsou jejich dialogy zábavné, plné ironie, jiskření a nejednou mě donutily se uchechtnout u čtení nahlas. Chemie mezi hlavními hrdiny je doslova hmatatelná a příznivci enemies/lovers a slowburn romancí budou jásat. K tomu všemu navíc kniha neromantizuje toxický vztah a Kane se zvládá nechovat jako blbeček. Třikrát sláva! Více takových knih.

„Nemáš na práci nic lepšího než tady okounět?” zeptala jsem se ho.

Zvedl jedno obočí. „Budeš celou noc sledovat, jak chudák Lance spíš. Jen ti nabízím společnost.”

Odfrkla jsem si. „Nepotřebuju ji, ale díky.”

Otočil se ke mně a zadíval se mi do očí. „Možná se jen rád dívám, jak jsi v mojí přítomnosti celá nervózní.”

Utáhnout mě autorka dokázala rovněž na vedlejší postavy, které v tomto případě nebyly jen vycpávkami okolo hlavních hrdinů, ale na scény s nimi jsem se těšila, a dokonce bych ocenila, kdyby minimálně některé z nich dostaly v dalších dílech více prostoru.

Celkově děj Úsvitu Onyxu pěkně odsýpá, sem tam se tu mihnou nějaké mytické potvůrky, a samozřejmě se můžete dočkat i několika zvratů a poměrně epického finále. Jak moc vás překvapí, bude asi záležet na tom, do jaké míry máte ve fantasy načteno. Já jsem v tomto žánru jako doma, takže jsem měla pocit, že dokážu předvídat pomalu každý krok hrdinů, a ani největší plot twisty mě příliš nedostaly. Nicméně i tak jsem hltala jednu stránku za druhou a měla velký problém knihu odložit, když jsem měla večer jít spát.

Sečteno, podtrženo, tohle parádní oddechové čtení jako stvořené na proložení náročnějších knih nebo provětrání mozku při vedrech, které venku momentálně panují. Není to vysoká literatura ani epická fantasy, zato vám garantuji, že vás chytne a nepustí od začátku do konce. A věřím, že po dočtení se na další díl o Arwen a Kaneovi budete těšit stejně jako já.