Když se dítěti o prázdninách stýská po domově

Tábor! Kdy je na něj dítě dostatečně staré?

Přesto, že většina táborů přijímá děti již od 6 let, na tuto otázku bohužel neexistuje univerzální odpověď. Je třeba ji proto hledat individuálně přímo u vašeho/konkrétního dítěte. Důležité je brát v potaz vyspělost, samostatnost a chování dítěte v kolektivu, například ve škole mezi spolužáky. Obecně lze ale říct, že pokud dítě na tábor jet chce, zvládá základní hygienické návyky, umí se samo obléct a nemá větší problémy se začleněním do kolektivu, mělo by táborový pobyt zvládnout již v 6ti letech. Výhodou jistě je, když už dítě bez problémů absolvovalo například víkend bez rodičů u babičky a dědy nebo školku či školu v přírodě.

Když si rodič není jistý

Pro rodiče, kteří si ale stále nejsou jistí, jsou vhodným řešením tábory pro rodiče s dětmi, které v ČR v dnešní době pořádají různá sdružení. Na takovém táboře může rodič po celou dobu sledovat, jak jeho potomek táborový režim zvládá a jak se zapojuje do neznámého kolektivu a podle toho se v budoucnu rozhodnout, zda už je čas poslat jej na tábor samotného nebo raději ještě nějakou dobu počkat. Ať už se rozhodnete vypravit dítě na jeho první tábor v kterémkoliv věku, v každém případě je dobře, když pojede se sourozencem nebo kamarádem. To mu situaci značně ulehčí v každém případě.

Jede se na tábor
Vypravujete-li vaše dítě na tábor úplně poprvé, může to být do jisté míry stresující zkušenost nejen pro vás, ale především pro něj samotné. I když se dítě těší, může mít určité obavy. Ne každé dítko vnímá takovou událost jako dobrodružství a může se obávat neznámého. 

Přece jen jede do cizího prostředí, kde bude obklopeno novými tvářemi a bude se muset přizpůsobit jinému režimu. Proto s potomkem o táboře v dostatečném předstihu mluvte. Buďte upřímní a nevynechejte i informaci o možném stesku. Je dobré upřímně si říci, že se dítěti i vám bude asi stýskat, ale že je to normální a že smutek potká většinu dětí i dospělých a časem se zlepší. Děti ocení vyprávění o tom, jak se stýskalo kdysi tátovi, ale jak si zároveň na táboře našel kamarády a zažil mnoho zajímavého. 

Zároveň si zjistěte co nejvíce informací o středisku a programu, popište mu a ukažte fotky, kde bude spát, v jakém bude oddíle nebo jaká dobrodružství bude zažívat. Dobrou pomůckou může být například si nanečisto vyzkoušet táborovou ranní rozcvičku nebo večerku. Tímto způsobem vytvoříte v hlavičce malého táborníka z neznámého místa místo přátelštější, plné výzev a nových zážitků a jeho aklimatizace na táboře pak může být o něco snazší a o pár slziček chudší.

Smutek a stesk

Stýskání je normální a dítě by mělo předem vědět, že není třeba se za ně stydět. Rodiče by měli dětem vysvětlit, že se většině ostatních dětí také stýská, jen o tom třeba nechtějí mluvit. Neměli by v nich vytvářet pocit, že je to něco divného. Přes sebelepší přípravu se tedy může stát, že se dítku na táboře či soustředění hodně stýská. V některých případech dochází bohužel i na prosby o návrat domů. 

Svou roli v tom hrají konkrétní možnosti/pravidla příslušného tábora. Tábor, který toleruje mobilní telefony se může zdát na první pohled sympatičtější a benevolentnější. Pro dítě i rodiče, kteří mají obavy tedy i přijatelnější. Ve skutečnosti pak ale možnost každodenní komunikace způsobí ve výsledku spíše problém. Dítě opakovaně do telefonu pláče a v horších případech žádá o návrat domů. Rodič se dostává pod nepříjemný tlak. Než rodiče naskočí do auta se záměrem dítě co nejrychleji "vysvobodit", měli by se zastavit a přemýšlet. 

První krok, který může pomoci situaci vyhodnotit, je kontakt s vedoucím tábora. Pokud se potvrdí, že dítě se přes den dobře baví, je zapojeno do her a veškerého programu, je veselé a baví se s kamarády, je to dobré znamení. Vypadá to tedy,  že zkrátka večer před usnutím na něj padne stesk, který telefonát s rodiči prohlubuje. 

Vše každopádně nasvědčuje tomu, že by mělo přes občasný večerní nepříjemný pocit, pobyt na táboře zvládnout. Kontaktovat vedoucího tábora (kde mobilní telefony tolerovány nejsou) po obdržení zoufalého dopisu/pohledu, je též rozumný krok. Je totiž dobré si uvědomit, že v době mezi napsáním zoufalé zprávy a jejím doručením se mohl smutek vytratit a že sepsání a utřídění myšlenek může samo o sobě dítěti ulevit. 

Pokud se však prosby o návrat domů opakují a dítě je na táboře smutné, straní se kolektivu, tábor je pro něj trvalým utrpením, kdy sebezajímavější program ani kamarádi nezaujmou, je skutečně čas si dítě z tábora vyzvednout. Pokud tato situace skutečně nastane, je třeba dítě podpořit. Vysvětlit, že se nejedná o jeho selhání, jen se situace špatně vyhodnotila. Dítě ještě nebylo připravené, jeho čas přijde později.

Jde to i bez odloučení

Jedním z hlavních důvodů, proč rodiče děti na tábory posílají je, aby se stalo nezávislým a samostatným jedincem. Neznamená to ale, že k tomu jinak nedojde. Dnešní doba skýtá nepřeberné množství jiných možností, jak prázdniny hodnotně strávit ve společnosti vrstevníků. Například příměstské tábory a příměstské sportovní kempy mohou být schůdnou a v posledních letech oblíbenou variantou, hlavně pro děti, které se na ty klasické ještě necítí nebo možná nebudou cítit nikdy.