Light Wielder

První díl se mi moc líbil a skončil napínavě. U dědičky světla jsem měla ze začátku docela problém abych se chytla. Ale jakmile jsem se začetla tak i druhý díl byl moc povedený a bavil mě.

Za mě super! Po prvním dílu jsem se opravdu nemohla dočkat pokračování, protože skončil tak strašně! A i když mi tam ty čtyři roky malinko chyběly, dozvěděla jsem se v příběhu všechno důležité a moc se mi kniha líbila. Samozřejmě moje srdce znovu zahořelo pro Ackera bylo to opravdu zajímavé a napínavé čtení. A po Messerově poslední větě v knize mě zajímá, jestli se dočkáme i jeho příběhu.

Nechápu, proč je na tuhle knihu tolik negativních recenzí. Mně se totiž opravdu líbila! První díl skončil tak napínavě, že jsem po něm měla milion otázek a potřebovala jsem znát odpovědi. Oproti prvnímu dílu mi Dědička světla přišla mnohem vtipnější.Hodně lidí říká, že je kniha nezajímavá a že se v ní dlouho nic neděje. Je pravda, že na nějakou větší akci si člověk počká až do konce, ale mně osobně to vůbec nevadilo. Kniha mi krásně ubíhala, protože se tam objevovalo několik menších zvratů, které jsem vůbec nečekala.A byl tam víc Messer, což pro mě znamenalo ještě víc vtipných momentů. Jeho humor a potřebu ochraňovat Jovie mě opravdu bavil a díky němu jsem si čtení užívala, i když děj nebyl po celou dobu plný akce. Chápu, že kniha nemusí sednout každému, ale za mě to byla kniha v pořádku. Ne každá kniha musí být plná akce, aby mě bavila. Někdy mi stačí skvělé postavy, jejich vzájemná dynamika, humor a pár nečekaných zvratů. A přesně to jsem tady dostala.

Čekala jsem trochu víc. První díl mě navnadil, byl zajímavý. Svět, postavy, zamilovala jsem si Ackera. Ale ve druhém díle to bylo nemastné, neslané, taková promarněná šance. A najednou konec knihy. Nečetlo se to špatně, ale nebylo z příběhu vytěženo mnoho věcí.