Meta

Víte, jak je těžký na tuhle knížku psát "recenzi"?! Fu-ha, tyvole! No, tak jdeme na to. Předně mi přijde fér říct, že Pavel je můj kamarád (alespoň si to teda myslím :D), moje hodnocení to ale nijak neovlivňuje. Čeho se to dotýká je částečně požitek ze čtení - to, jakým způsobem je knížka psaná, je přesně jako sedět s naší "partičkou" u piva. Hrozně jsem v tom poznávala těch několik společných přátel, které s Pavlem máme. Jazykem si Meta na nic nehraje, je psaná přesně tak, jak se dnešní vysokoškoláci (alespoň v mém okolí) baví a to je za mě velkej plus. Že nejsou všechnypostavy sympatické? No a? Vám jsou sympatický všichni lidi, se kterými se vídáte? Pochybuju. O to víc je to uvěřitelný. Příběh dostáváme z pohledu Lenky, což je podle mě důležitý hlavně proto, že bejt to z pohledu kterýkoliv jiný postavy, dostali bychom úplně jinej příběh - dost možná i romantickej. Důležitý je to taky proto, že jsou z textu dost silně cítit emoce, které Lenka cítí. Stres, strach, bezmoc, odhodlání. Někdy před půlkou knížky se mi začalo dělat zle (takovej ten těžkej pocit v žaludku, kdy víte, že s ním nejde nic udělat a tušíte, že vás neopustí ani po dočtení - což se přesně potvrdilo) a jak jsem pokračovala ve čtení, akorát se to umocňovalo. To se mi u moc knížek neděje (myslím, že naposledy u An(n)y.). Přesto si ale nemyslím, že by to byly jen myšlenky, co knížku táhnou. Děj mi přišel taky jako dost silnej motor téhle emocionální horský dráhy. Nějaký hiccups tam jsou, ale za mě osobně jsou dost přehlédnutelný vzhledem k tomu, co všechno ostatního tahle knížka nabízí. Ačkoliv by někdo mohl říct, že to "není čtení pro každýho", dovolím si oponovat - naopak si myslím, že by si tuhle knížku měl přečíst každý. Bez nějaký horní věkový hranice s tím, že "pro nás UŽ to není". Je. Věřte mi. na závěr si po vzoru Lenny dovolím malý "fun fact": Není to tak dávno, co jsem brouzdala na Tiktoku (As we, millennials and Gen Z kids do) a narazila na video, ve kterém se žen/dívek v komentářích ptali: "Kdyby na 24 hodin zmizeli všichni muži na světě, co byste dělaly?" Nejčastější odpovědi v komentářích byly: "Šla bych se projít/proběhnout v noci po ulici/parku a vzala si OBĚ sluchátka", "Šla bych s holkama na párty a vzala si na sebe ty nejvíc sexy šaty co mám", "Nebála bych se si na baru odložit drink" a podobně.. To jen trochu k zamyšlení..

Chvíli jsme si musel knížku nechat odležet, abych sesumíroval nějaké hodnocení. Jelikož se jedná o mou první knihu od autora, tak jsem byl docela zvědav a na úvod mohu předeslat, že to nebyl žádný let down. Na rozdíl od některých ostatních recenzentů mi nijak nevadil způsob použitého jazyka a anglicismy apod., považuji se za stejnou generaci, jak hlavní protagonisté knihy, takže mi používaný jazyk přišel normální a nijak oči netrhal. Ale teď už přímo ke knížce. Na základě anotace jsem čekal hodně, ale že dostanu tohle, to jsem nečekal. Bylo to hodně dobré, čtivé, děj pořádně odsýpal akorát ten úplný závěr mě možná trošku zklamal. Ale to je spíše můj osobní pocit, ve smyslu celé knihy to vlastně byla dobrá gradace vzhledem k vývoji hlavní postavy. Nelze než doporučit... Navíc, některá zamyšlení, které jsou z pozice hlavní postavy prezentované v knize mi přišly hodně relatable a docela pěkně shrnující situaci mileniálů...

Skvele napsany pribeh, svym obsahem desivy.

Ne. Prostě ne. Tahle kniha ve mně nezanechala nic než otazníky a frustraci. V anotaci se mimo jiné píše: „Silný společenský přesah, kniha generační - a generaci definující." Vážně? V čem přesně? Já jsem to teda nenašla. Dávám jednu hvězdičku – a to jen za to, že za půlkou mě kniha opravdu pár stránek držela v napětí, ale to finále... To bylo jedno velké zlamání. Hloupý a nedotažený konec. A tak se ptám, "Co tímhle chtěl autor říct?" Mrzí mě čas, který jsem téhle knize věnovala. Měla potenciál – fakt měla.

Kniha, která se vás dotkne nejen příběhem, ale i myšlenkami autora.