Nedokončený rukopis

Kniha byla čtivá, napínavá a měla skvěle vystavěný příběh. I ty brutální prvky se zde objevují a místy opravdu odpudivé. Prolínají se zde dvě roviny, kdy jedna z nich je samotné vyšetřování případu a druhá o postavě spisovatelky a její rodině. To se mi moc líbilo. Možná by knize prospělo o pár stránek méně. Myslím si, že by byla kniha svižnější a tím ještě o něco napínavější. Ale i tak skvělé čtení. V havarovaném vozidle je nalezeno tělo ženy s usekanýma rukama a bez očí. Na případu začnou pracovat dva detektivové a jejich tým. Při vyšetřování zjišťují, že bylo vozidlo kradené a mrtvola nebude jen jedna. Vedle toho je vyobrazena spisovatelka Léana, které se vše rozpadá pod rukama. Před pár lety se ztratila její dcera, která nebyla zatím nalezena. Vše se ještě víc zamotá, když je napaden spisovatelčin manžel, který ztratí paměť. Co se mu stalo? Najde se dcera Léany? Kdo za tím vším stojí? A jak celé vyšetřování dopadne? Kniha byla moc fajn a určitě ji doporučuji. Koho baví detektivky, tak i tady si přijde na své. Mělo to napínavý a zajímavý příběh, nutilo mě to číst pořád dál a zajímalo mě, jak to celé dopadne. Konec byl překvapivý a já s ním byla spokojena. V autorově knize Černá smrt najdete odkaz na tuto knihu. Podle čtenářů se doporučuje číst v pořadí Nedokončený rukopis a poté Černá smrt.

Kniha je opravdu napínavá, děj sice hrůzný, ale nenechá vás přestat číst. Když si myslíte, že už to víte...tak nene, nevíte. Konec vás nepustí a musíte číst a číst. Tak šup...čtěte. Vřele doporučuji.

Celý příběh mě nutil neustále přemýšlet, vžívat se do rolí a situací jednotlivých postav. Věřila jsem všem a zároveň nikomu. Kniha mě naprosto uchvátila a už v předmluvě ve mně vyvolala takovou zvědavost, že jsem ji prostě nemohla odložit. A čím víc jsem se blížila ke konci a čím více jsem otáčela stránky, tím napjatější jsem byla. Nedočkavě jsem hltala každé písmenko a v hlavě se mi utvářely nejrůznější teorie, jak může příběh asi dopadnout. A pak to přišlo. Kniha mě posadila na zadek a nechala mě civět do prázdna s otevřenou pusou. Narazila jsem na recenze ve stylu "kniha byla překombinovaná a konec byl nijaký, to už si můžeme napsat celou knihu sami, když vlastně nám autor konec dal, ale nedal". Ale za mě? Za mě to bylo geniální. Už na začátku jsem věděla do čeho jdu. Už předmluva vám vlastně úplně přesně řekne co čekat, ale vy tomu nevěříte. Už samotný název knihy mluví za vše, ale vy to nepochopíte, dokud si knihu nepřečtete. Prostě geniální. Další v pořadí je paralelní kniha Černá smrt. A já se nemůžu dočkat, až mě ten příběh zase posadí na zadek. Protože tohle by měla každá kniha mít. Silné emoce.