Ti, co byli prokleti

Čtvrtá kniha že série Přízraky z Michiganu, pro mne první přečtená, takže je možné, že mi nedošly veškeré souvislosti. Je to příběh, který sledujeme z pohledu tří osob a navíc ve dvou časových rovinách - v roce 1945 a po dvaceti letech. Finále proběhne po dalších pěti letech. Příběh je plný magie, ale přízraky mne rozhodně ve snech po přečtení nepronásledovaly (jak je slibováno v anotaci). Přesto za přečtení určitě stojí - děj je udržován v napětí a nenudí. Kniha se dá přečíst za dva dny.

Příběh samotný se mi vcelku líbil, jen mě upřímně mate celá série. Z prvu jsem si myslela, že díly na sebe budou navazovat. Po přečtení druhého jsem zjistila, že ne, že to bude volné pokračování. Po přečtení čtvrtého dílu se vracím k druhému, kde je zásadní postava doktora a mám pocit, že bych si ho měla přečíst znovu a najít tam tu nevyřčenou spojitost. Knihu odkládám lehce očarovaná asi Volvou .

Zatím nejsilnější kniha z této série.

Děj se prolíná s prvním dílem série a nabízí zajímavý pohled na věci, které se dějí ve stejný čas. Knihu jsem ovšem čekala více napínavou po vzoru předchozích dílů, ale toho jsem se bohužel nedočkala. Popis knihy sliboval více...

Další díl mám za sebou. A rovněž jsem ho přelouskala za chvilku jako ty předchozí. Sice co kniha, to samostatná novela, ale každý svazek zatím hostil postavu z některého předchozího. V tomto díle se vracíme k důležité postavě, která se objevuje ve více než jedné novele a dává nám náhled do životní cesty, která formovala výsledný charakter. Klobouk dolů před autorkou. Dokáže jednotlivé příběhy provázat tak, že v povědomí držíte i děje předchozích knih a říkáte si ,, Aha, tak tohle se stalo hned po zasadním okamžiku v tamtom díle”. Jdu se pustit do příběhu číslo 5 a doufám, že do češtiny přeloží všech 8.