Vzpomínka na mrtvé

Po úspěšných románech Hon na bubáka a Jak se stát bubákem se Richard Chizmar vrací s dalším mrazivým thrillerem. Zapomeňte na moderní příběh z dnešní přetechnizované doby – tohle je stará dobrá klasika a jako v předešlých knihách nás Chizmar bere do minulosti (tentokrát do roku 1983) do dob svého dospívání. Sledujeme trojici studentů, které spojuje tragická ztráta blízkých. V rámci školního projektu se vydávají natáčet dokument o pomníčcích u silnic, jenže s přibývajícími kilometry atmosféra houstne. Podivné symboly, znepokojivá setkání a neustálý pocit, že je někdo sleduje, mění výlet v noční můru. Už Chizmarova prvotina mě naprosto strhla. Po třetí přečtené knize mám jasno: tenhle autor mě prostě baví. Do děje opět vnáší svůj typický dokumentární styl, kde klasické vyprávění prokládá přepisy nahrávek a rozhovory s lidmi, kteří u silnic ztratili své nejbližší. Chizmar umí mistrně vyvolat strach a náležitě toho využívá – třeba při scéně s nocováním u lesa, z jehož tmy vás někdo sleduje. Jelikož se děj odehrává v Marylandu, fanoušci hororu okamžitě vycítí paralelu s kultovní Záhadou Blair Witch. Máme tu trojici studentů točících školní projekt, hluboké lesy i záhadná znamení a slaměné postavičky na těch nejdivnějších místech. Podobně jako zmíněný snímek, i kniha vás drží v neustálém napětí, které graduje až k paranoidnímu podezřívání všech postav. Nejlepší je přestat hádat, kdo za tím stojí, a prostě se nechat unášet atmosférou. Nejsem ostatně jediný, komu kniha připadá jako pocta tomuto žánru – fanoušci na sítích často mluví o mrazivém mixu Blair Witch a Rosemary má děťátko. Jakožto blízký přítel a spolupracovník Stephena Kinga si Chizmar ani tentokrát – podobně jako v sérii Hon na Bubáka – neodpustil několik easter eggů. Ostatně už úvodní věta románu nese nezaměnitelný kingovský rukopis. Je to přesně ten typ mrazivého začátku, který vás okamžitě přiková do křesla a donutí otáčet jednu stránku za druhou: „Později, když se výlet pokazil, vzpomněl jsem si na krvácejícího muže na kole a napadlo mě, jestli to nebylo znamení věcí příštích.“ Nejzásadnější easter egg přichází v samotném závěru, a protože jeho přesný význam zůstává nevyřčen, vyvolává mezi čtenáři vášnivé spekulace o možném pokračování či hlubším propojení obou literárních světů. Nezbývá než se nechat překvapit.